Bohumír Budín

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český lékař, člen ilegální České národní rady a předseda její zdravotní komise. Organizoval zdravotní službu v Pražském povstání i při epidemii v německém lágru Terezín hned po válce.
Narození a úmrtí
  • 16. 08. 1907 (Praha)
  • 06. 05. 1945 (Praha - pohřben na Kotlářce v Košířích)
Památníky
  • [PD s portrétem, J. Michálek 1965]
Odkazy

Bělehradská 1187/44

Zpráva, kterou přinesl syn smíchovského poštmistra domů, byla radostná: udělal maturitu na výtečnou. A jako samozřejmost oznámil, že bude lékařem. Byl to mladík činu, který cvičil v Sokole, chodil do Boxing-clubu, spoléhal sám na sebe. Na medicíně o rigorozu praktikoval na klinice známého chirurga prof. Jiráska a usmyslel si, že se po studiu na kliniku vrátí. Jenže pěšáci života sní a generálové staví směrovky jejich životů.

Psal se rok 1932, ve světě zuřila hospodářská krize a Budín už nerozhodoval o sobě sám. Světem zmítala hospodářská krize jako vítr lesem. Nenastoupil k prof. Jiráskovi, ale byl povolán do tzv. Praporů práce hl.m.Prahy jako praktický lékař. Krize, na milion nezaměstnaných a kdesi, kam oko pěšáka nedohlédne grupa skrytých "hybatelů světa" si snili o svých světovládných ambicích, tahajíce lidmi na provázcích řečí a slibů na jeviště světa jako s loutkami.

Tři roky Budín snil o místě chirurga a naráz se štěstíčko mihlo až v Žilině. Ale neptej se kam, když nemáš nic. Odjel na Slovensko a dva roky držel v žilinské nemocnici skalpel s vědomím, že úspěch je souhrnem talentu a dřiny. A když se po dvou letech vrátil, běžel za profesorem Jiráskem a prosil ho o přijetí. Jenže ten měl zřejmě na výběr a jistěže ne jen z výtečných adeptů chirurgie. Nad Evropou už Hitler mával hákovým křížem a sliboval hladovým Němcům modré z nebe a nezapomněl polechtat jejich nacionální samolibost, že jsou národem vyvoleným k vládnutí světu.

V ČSR už hořelo polemikou a jakoby se vrátily osudy dějin české země. Jedni věřili na smlouvu se spojenci, druzí nebezpečí zlehčovali, další by o Hitlerovu "ráznost" chtěli a v pohraničí na 90% sudetských z tří a půl milionů jásalo, že se spojí s Německem v jeden národ. Okamžitě vyháněli z pohraničí Čechy.

Budín byl ve zdravotní skupině armády ČSR, jež mobilizovala, v debatách, jež se rozvířily a pak i mezi těmi, kdo mluvili na shromážděních, psali a roznášeli protifašistické tiskoviny. Skalpelem se hrůze nikdo neubraní, to už je jenom nouzová záchrana životů. Nikdo nevěděl, že Hitler už 5.března 1938 tajně podepsal program "Fal gr"un", čili "Přepadení Československa" a všechno jeho řvaní i jednání o ČSR bez ČSR v Mnichově (29.9.1938) jsou jenom způsoby realizace daného programu.

V listopadu 1937 se Budínovi podařilo získat místo sekundáře na chirurgii v nemocnici na Bulovce, kde si poblíž našel i byt. Hitler dořval před rokem mírové fráze na berlínské Olympiádě, ale v Sudetech se už němečtí nacionalisté Henleinovy fašistické strany heslem "Heim ins Reich" - domu do Říše - stali nebezpečím celistvosti ČSR. Padla demokracie ve Španělsku a Tyršovi Sokolové, mezi nimiž byl i Budín, vykřikli v mužském cvičení na X. sletu v Pechačkových prostných "Přísahu Republice".

Budín kolportoval zakázaný tisk, diskutoval, vysvětloval, ale 15.března 1939 se Hitler už vítězně díval z oken Hradčan na pokoření Čechů. Všichni stateční, čestní a věrní Češi se svým způsobem vevázali do odboje proti fašistickému režimu. Budín navázal spojení s odbojovými organizacemi. Dramata lidských osudů ukazovala, kdo je lhostejný, kdo se bojí, kdo se skryl a kdo navázal spolupráci s podzemním hnutím anebo s Němci.

Budín byl mezi smělými a statečnými jenom do l3.listopadu 1939.Právě tehdy operoval a přišlo si pro něho gestapo. Dooperoval, sundal rukavice a šel. V pankracké věznici už byly stovky zatčených a jeho obvinili z rozšiřování zakázaných tiskovin. Po bestiálních výsleších, požádal věznitele, aby mohl uzavřít sňatek se svou dlouholetou studentskou láskou. Bylo to ojedinělé přání. Sňatek se konal v pankrácké soudní síni 2.dubna 1940.

Věznili ho v několika německých lágrech přes dva a půl roků a když se vrátil domů, lidé před nim opatrně přivírali dveře a prof.Jirásek, jemuž Budína na kliniku doporučili, rovněž. Našel místo v nemocnici pod Petřínem, přímo pod Pražským hradem, kde se mu zakrátko podařilo sestavit dobrý tým chirurgů, vybavit pracoviště a především si získat pověst schopného lékaře. Protože kanceláře na Hradě spadaly do obvodu nemocnice, svěřili mu zdravotní úkoly v protiletecké ochraně a vyhradili mu pro lékařské poslání samostatnou ordinaci na Hradě.

Budín obsazoval leckteré lůžko lidmi, ohroženými gestapem. Zásoboval léky ilegalní organizace. A pak jej z opatrnosti nadřízeni z nemocnice propustili. Dělal závozníka a jeho přátelé se mu postarali o práci na výrobě prvních českých antibiotik v měcholupské továrně na léčiva.

Ke konci války byl Budín mezi prvními, kdo organizovali zdravotnickou službu v připravovaném povstání. Stal se členem ilegální České národní rady a předsedou její zdravotní komise. Pražské povstání jej zastihlo v ulicích při záchraně raněných a pak odjel rychle do německého lágru v Terezíně, zamořeného epidemiemi, aby poskytl vězňům okamžitou pomoc.

Bylo 5.května, v ulicích se bojovalo a Budín byl těžce zraněn. Druhého dne zemřel.