Ernest Denis

Z Pražský pantheon
Verze z 26. 12. 2019, 11:04, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

3.1.1849 Nimes ve Francii

5.1.1921 Paříž

Pohřben v Nimes

Pomník, K.Dvořák 1928

Malostránské náměstí (odstraněn 1940 za německé okupace)


Francouzský historik,který v Praze studoval české dějiny.Profesor na Sorboně.Z díla: "Čechy po Bílé hoře" ("Úpadek" 1618-1791,"Vzkříšení" 1791-1891),"Konec samostatnosti české" (2 sv.) Spolupracoval s T.G.Masarykem při vzniku ČSR.V Paříži založil "Institut slovanských studií".


"Člověk si na svět přináší právo,spravovat sám vlastní svědomí". E.Denis


Dne 13.července 1873 odpoledne byla pod věží P.Marie Sněžné na konci Ferdinandovy třídy (dnes Národní) malá slavnost.Jako když vánek rozhrnuje uličku v obilí se utvořili uličku,kterou přicházeli známí čeští vůdci ná- roda v čele s Palackým a Riegrem.Když stichl šum,přistoupil ke kameni upro- střed plácku ramentý Rieger a začal jednu ze svých brilantních řečí,jimiž dokázal sdtrhnout pozornost."Národe můj!Pravím národe můj,neboť vidím, po čem jsem vždy toužil,co viděti jsem vždy doufal,vidím zástupce všech vrstev národa mého,kteří zde jsou pospolu,vedeni jednou myšlenkou nadšení, jediným duchem vděčnosti a hrdosti nade skutky jednoho duševních velikánů národu".A pak listoval českými dějinami a životy jeho obroditelů a zvolal: "Který pak národ nechá se jinými předstihnouti v práci plodné a vzdělano- sti,ten brzo musí podléhnouti duchovní i hmotné převaze souseda svého... Národ,který se sám neopustí,nebývá opuštěn".

Lidé bouřlivě tleskali.

Pak přistoupil k balvanu uprostřed plácku pětasedmdesátiletý Palacký a symbolicky poklepnutím "položil" základní kámen k Jungmannovu pomníku.

Čtyřiadvacetiletý francouzský student E.Denis stál vzrušeně v davu a hluboce prožíval národní okamžik Čechů.Už rok studoval v Praze na paříž- ské stipendium a chodil na přednášky z Kampy od Pinkasů,kde bydlel u svého přítele malíře Soběslava,přes Karlův most.Doma absolvoval historii na Écol normal supérier,rok učil na Korsice a pak zamířil do Prahy,o níž toho od Pinkase znal.Český malíř totiž pobýval deset roků v Paříži.

Palacký dopisoval právě svoje "Dějiny národu českého" předhusitskými kapitolami a učenlivý republikánský kalvinista v těch osudových českých dějinách pociťoval osudové zpříznění s francouzskými kalvinisty.Češtinu mu pomáhal zvládnout mladý Vrchlický a postupně se naučil i rusky,polsky,bul- harharsky a německy.Za tři roky se vykázal disertací o Janu Husovi a husit- ství.

Domu se vrátil a nastoupil dvacetiletou kantorskou počínaje lyceem a univerzitou v Chambéry,pak odešel na univerzitu v Bordeaux a přes kate- dru historie v Grénoblu se dostal natrvalo na pařížskou Sorbonu.Za pobytu v Grenóblu překvapil doma i v Čechách studií o diplomatu Jiříka z Poděbrad Marinim,který se v tomto městě narodil.Potom psal napsal studie o Jednotě bratrské,které vyvolávaly ve Francii veliký zájem.

V roce l890 vydal dvousvazkovou knihu "Konec samostatnosti české". Vyprávěl v ní o české slávě a jejim pádu od XV.do XVII.století a bohatě doložil,co přivedlo českou zemi,která se rvala o právo na svobodu lidského svědomí po Bílé hoře do duchovního přítmí.Ptal se na příčiny osudového fak- tu,že Češi svá práva na samostatnost neudrželi a dokládal příčiny v boha- té dokumentaci.

V roce 1896 mu na Sorboně svěřili katedru současných dějin.Psal prá- vě o českých dějinách velkou práci,na niž se připravoval od svého studia v Praze.Psal ji,jak skromně říká,pro Francouze,kteří v nich objevovali podobnost vlastních dějinných událostí.Poprvé a uceleně vysvětloval,jakými bolestmi prošel český národ po největším svém pokoření na Bílé hoře v ro- ce 1620.Rozebral,kdo uzmul svobodu českému národu a proč se jeho utlačova- tele vrhli na svobodu jeho náboženského svědomí.Dopodrobna a s nezvratitel- nými dokumenty prokazoval,proč českému národu rvali jeho husitskou víru, kdo hubil český národ fyzicky a ukradl mu konfiskacemi majetky a nakonec "tvrdohlavé kališníky" vyhnal z jejich rodné země.Z původních 3 a půl mili- onů obyvatel před Bílou horou,poznamenal Palacký,zbylo v Čechách a na Mora- vě po třicetileté válce jenom okolo 800 tisíc Čechů (1618-48).Oloupili čes- ký národ o svobodu vlastního svědomí.

Denis tím zaplnil prázdno české historiografie a vystopoval,co vyvo- lalo vzkříšení zmrtvělého národa,jemuž přezevšechno ještě zbyla víra na přežití.Své dílo Denis nazval "La Boheme depuis la Montagne" (Čechy po Bílé hoře") a dedikoval je alespoň posmrtně svému příteli malíři Sobě- slavu Pinkasovi.V dopise jeho synovi Ladislavovi poznamenal: "...nenávidím útisku ve všech jeho formách,věřím ve vítězství spravedlnosti,a proto věc česká jest mi drahá....přijde den,kdy národové,probuzeni ze snů liché slá- vy porozumějí,že prospěch obecný vyžaduje úctu ke všem svobodám,kdy osví- cená svědomí pokácejí oltáře falešných bohů,kdy v první řadu buditelů nové- ho světa postaveni budou Dobrovští,Palačtí a Havlíčkové".

Dílo překládal souběžně do češtiny český historik Jindřich Vančura a doplnil je bohatsvím vysvětlivek.Mezi českým a francouzským historikem vznikla spolupráce až do smrti.

V první světové válce se Denis vyslovoval k německým a slovanským dějinám.Z historika se stal i významný politik.V roce 1915 napsal skvě- lou analýzu německého omylu a viny v l.světové válce a nazval spis "La gue- rre" (Válka).

Už 3.listopadu 1914 poslal do časopisu pařížských Čechů "Nazdar" člá- nek "Vzkříšení Čechů".A do svého časopisu "La nation tcheque" napsal:"Nechť se vytvoří místo rodícím se národům!" Spojil se prostřednictvím anglického historika Setona Vatsona s T.G.Masarykem a ve svém listu "Le monde slave" seznamoval od roku 1917 celou Evropu s problematikou slovanských národů.

Čeští poslanci mu na prvním zasedání Národního shromáždění ČSR 28.10. 1918 zaslali poděkování za jeho vklad do zrození československého státu.

Denis v Paříži založil "Institut slovanských studií" a Praha recipro- čně "Francouzský ústav".Třebaže už byl hodně nemocný,zúčastnil se v Praze otevření tohoto ústavu a zanedlouhou po návratu domů zemřel.J.Sv.Machar na- psal,že by se jeho dílo mělo stát "...svatými knihami českého člověka."

Za přítomnosti prezidenta Masaryka Češi v roce 1928 postavili Deni- sovi na Malostranském náměstí pomník od sochaře Karla Dvořáka.Stál na Ma- lé straně dvanáct roků až byl na příkaz německých okupantů odstraněn.V De- nisově rodišti Nimes stojí historikův pomník od českého sochaře O.Španiela.


Institut Ernst Denise Školská 18