František Halas

Z Pražský pantheon
Verze z 26. 12. 2019, 11:04, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

3.10.1901 Brno

27.10.1949 Praha

Pohřben v Kunštátě


PD,K.Čermák 1981

Kouřimská 14


Český básník.Osobitý lyrik občanské i meditativní poesie a veršů pro děti.Esejista,překladatel hlavně polské klasiky.Ze sbírek:"Kohout plaší smrt" (1930),"Staré ženy" (1935),"Torso naděje" (1938),"Naše paní Božena Němcová" (1940),"Já se tam vrátím" (básnická próza).


"Už aby bylo po tom pekelcování místy,kam nepatřím...Všechny cesty vedou do Kunštátu,do Zboňku a do Rozseče...Kdyby mi jen oči pro pláč zbyly,já se tam vrátím,já se tam i poslepu vrátím. F.Halas:"Já se tam vrátím...


"Kůň bronzový kůň Václavův/ se včera v novi třás/ a kníže kopí potěžkal/ Myslete na chorál/ Malověrní/ Myslete na chorál", zahřměl Ha- las roku 1938 ve sbírce Torso naděje.Zemi rodnou zem svírala úzkost,pěsti se zatínaly.Angličan Chamberlein a Francouz Daladier prodali v Mnichově 29.září 1938 ČSR Hitlerovi.Bez účasti Československa.Nemocný básník odjel z Prahy na radu přítele básníka Bochořáka z Prahy do "svého" Kunštátu v Konické vrchovině.

Pro něho,třebaže měl nemocné srdce,bylo ibčanskou povinnost bránit svou zemi a proto nescházel v ilegálním Ústředního výboru domácího odboje. Připravil sborník "Křik koruny české" pro zahraničí a v l.čísle ilegál- ního listu "V boj" skupiny "Obrana republiky",jenž vycházel na cyklosty- lu bylo motto z jeho básně: "Jenom ne strach,žádný strach/takovou fugu nesložil/ani sám Sebestián Bach,/co my tu zahrajem/až přijde náš čas."

Básníci se vraceli ke statečné B.Němcové a rovněž Halas napsal vrou- cné vyznání "Naši paní Božena Němcová"(1940).Byla v něm neha i otcovo bu- řičství dělnického mluvčího.Matku ztratil v desíti a sviu něhu přenesl na babičku,u níž žil celou první světovou válku,v jejich zákopech byl otec. A po válce šel do učení ke "svým" knížkám do knihkupectví a potom za vý- nosnějším místem do brněnské pojišťovny.Spolu s otcem psal agitky do děl- nické "Rovnosti".

Ve čtyřiadvacíti se vyrovnal s vojenskou službou a vydal se,kam ji- nam,než do bouřlivé a něžné Francie,kde žil a jezdil od Bretani po barev- ný jih půl roku.Doma nenašel obživu a klidně přmýšlivý přítel Bedřich Vá- clavek,který se se snažil racionálně prozřít zákony slovesné tvorby,mu nabídl ve svém kumbále přístřeší.Tak se v kumbále rodily literární neleh- ké programy.Velké myšlenky nepotřebují velkých prostorů zámků stejně jako velké,vycíděné domy zpravidla nerodí velké myšlenky.Oba inspiroval pražský umělecký ruch a zvedal svými moudrými a hrdými myčlenkami brněnský lite- rát Mahena,pozdější ředitel brněnské knihovny.Mladí moravští literáti zalo- žili literární periodikum "Pásmo" a vydali sborník ze svých prací.

Mahen postřehl něžnou logiku Wolkra,vášnivé tremolo Nezvala a Hala- sovu přemýšlivou invenci,jež měla s nim "společnou krev".V roce 1926 dopo- ručil pětadvacetiletého Halase spisovateli Jaromíru Johnovi (vl.jm.B.Marka- lous) do Prahy a ten mu ponohl na dlouhá léta do redakční práce Orbisu.

Po roce Halas vydal první sbírku "Sépie"(1927),o níž vzdělaný kritik A.M.Píša prohlásil,že je "napájena žlučí a napuštěna jedem".Druhá sbírka byla plná poetistických metafor a dostala název "Kohout plaší smrt"(1930). Jsou to meditace o lidské existenci a poslání poesie v lidském životě.Sbír- ku,jak jinak,dedikoval "svénu" Mahenovi,který už dávno předtím postřehl,že Halas "...je někým mezi všemi".Čili je rozpoznatelně svůj.

V roce 1935,kdy svět ulekaně naslouchal frenetickému křiku Hitlera a řevu jeho stoupenců,Halas vykouzlil jako ozvěnu německé brutality do svých veršů něhu těžkého života své babičky,starých,dřinou zmoudřelých žen,jež vtiskávaly všem potomkům ztvrdlýma rukama a prostou láskou život.Sbírku na- zval "Staré ženy"(1935).Nebyla to bojovná,byla to ztvrdlá prostota staré ženy,jejimž hrdinstvím bylo,že obstála v životě už tím,že polidsku proměňo- vala suroivost a pudovost života.Básník revoluce S.K.Neumann Halasově sbír- ce neporozuměl,ani svým zcela jinak žitým životem nemohl.Napsal na "Staré ženy" básnickou replikou "Staří dělníci".Jenže i chudí tátové či mámy měli stejně ztvrdlé dlaně,ztrápená srdce a chudou hrdost.

Po roce ohromil svět fašistický generál Franko,který v rodném Špa- nělsku za pomoci německého a italského fašismu zaútočil na demokraticky zvolenou vládu.Demokraté Evropy se sjednotili,i Halas burcoval národ sbír- lou "Dokořán"(1936).Kdo porozuměl době a měl odvahu,zvedl hlas k odporu. Ve stejném roce na berlínské Olympiádě Hitler se mírotvorně vtíral do příz- ně sportovců světa.Halas zašeptal v básni jakoby pro sebe: "...vyhnaný z krajů snění,v zástupech hledám kryt...". a odjels delegací kulturních pracovníků do bojujícího Španělska,aby posvém podpořil bojující demokraty o demokracii.Pak následovaly Hitlerovy přesně připraveny pochody do Evropy a anexe země po zemi.Po "anšlusu" Rakouska,jež většinou vítalo německé sou- kmenovce,přišel 15.březen 1939 a Hitler hleděl z okna Pražského hradu na po- kořenou Prahu.

Halas rozbouřil tón svých slok do hutných,metaforicky barvitých ver- šů "Torsa naděje".Báseň "Zpěv úzkosti" se recitovala v celé české zemi.Byl to Halasův návrat k lidovému,prostému tónu.A stejně vroucně psal pro děti, v knížce "Do usínání" (1942) atd.Krása jeho češtiny zněžněla prostotouě. Psal eseje o lidové poesii a spolu s přítelem Holanem ještě v roce 1938 vy- dali výmluvnou antologii "Láska a smrt".

Po válce ztěžka přemáhal srdeční chorobu,leč jako občan,který čekal na svobodu,neodešel do ústraní a neodmítl členství v Revolučním výboru spi- sovatelů a přijal i místo na ministerstvu osvěty v publikačním oddělení. Hodně hrdinů se nevrátilo z německých koncentračních lágrů,nebo se vrátili zmrzačeni.Spisovatele jej za Syndikát českých spisovatelů navrhli za po- slance Národního shromáždění.A přitom psal poesii,úmorně vybrušoval verše do poetických perel.

Nemoc srdce se prudce ozývala a vracel se častěji do Kunštátu.Svázal okupační a poválečné verše do sbírky "V řadě",v níž báseň "Barikáda" je ozvěnou obrovské euforie Pražanů bránících město.Sbírka "A co?" už zůstala už torsem.V čase,kdy lidé zahlazovali lopaty a krumpáči stopy války a ustra- šenci se na ně dívaly za záclonami oken,Halas zazpíval do kroku návratem k dávným agitkám (např."Teď když máme,co jsme chtěli,do rachoty zvesela..." na hudbu V.Dobiáše).Mládež zpívala opravdově.Potomci,jimž se zaplaťpámbuh vyhla válka na vlastním území,je leckdy poválečné nadšení nsrozumitelné.

V roce 1947 se Halas vyznal svému Kunštátu básnickou prózou "Já se tam vrátím".Má úchvatně básnickou dikci.Ještě stačil sestavit své překla- dy z polské klasiky: A.Miczkiewicze "Drzyna a Konrad Wallenrod" a "Dziady", skvosty z ruštiny,maďarštiny i jihoslovanštiny.Začátkem 50.let kritizoval Halase L.Štoll v referátu o socialistické poesii.Halasova poesie mu nere- zonovala s retorikou ideologie,proto odmítl Halasovu poetickou něhu s "ma- gickou mocí poesie". Neublížil Halasově poesii,ale Halasovu zdraví,ale vzdělané autoritě vlastní.