František Ondřej Poupě: Porovnání verzí

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (naimportována 1 revize)
Řádek 1: Řádek 1:
26.11.1753 Český Šternberk
+
26. 11. 1753 Český Šternberk  
1805 Brno
+
1805 Brno Pohřben v Brně
Pohřben v Brně
+
PD, F. Rous ml. 1906 (na starém domě: Werich-Uzl 1878) Martinská 360/2
  
PD, F.Rous ml.1906 (na starém domě:Werich-Uzl 1878)
+
Český sládek, který svými dvěma knihami o pivovarnictví "Die Kunst Bierbrauens" a "Počátkové základního naučení o vaření piva" dal českému pivovarnictví impuls dalšího vývoje.
Martinská 360/2
 
  
 +
"Kde se pivo vaří, tam se dobře daří..." - Z české lidové písně
 +
"Jeden papež v Římě a jedno pivo v Rakovnice" - Reklamní slogan
  
-----------------------------------------------------------------
+
Ve vyšehradské kapitulní listině z roku 1088 se mluví o pivovaru, jehož tři sládkové se jmenovali Sobík, Češura a Častoň. Jsou to bezpochyby staročeská a napovídají, že dobrých pivovarníků bylo tehdy v Čechách hodně. Byl to pro šlechtu a církev výnosný obchodní artikl a výroba piva dorostla za staletí na úroveň pivovarnické evropské špičky.
Český sládek,který svými dvěma knihami o pivovarnictví "Die Kunst
+
   
Bierbrauens" a "Počátkové základního naučení o vaření piva" dal
+
Jakost piva začala v 18. století znenáhla upadat a slavné české pivo ztracelo pověstný říz. Pivovary nejen po Čechách vyráběly tekutou, planou břečku. V tom čase totiž upadalo hospodářství země vůbec. Ve 2. polovině 18. století se vyhrotila situace do tak vážného stavu, že se ozývaly hlasy po rychle nápravě. Pivovarnictví nezbytně potřebovalo osvícenou hlavu nějakého zkušeného pivovarníka, aby obnovil reformátorským činem slávu prastarého moku.
českému pivovarnictví impuls dalšího vývoje.
+
   
-----------------------------------------------------------------
+
Koncem 18. století se pivovarnický reformátor skutečně našel. Pocházel z dědiny Český Šternberk pod stejnojmenného hradu, ba narodil se tu jako mladší syn kováře Poupěho. Stejně jako starší syn nepřilnul ke kovadlině i mladší František se vydal za lepším a kam jinam než za bratrem do pivovaru ve Velké Bíteši na Moravě. Pach sladu zlákal staršího Jana i mladšího Františka a oba se jako sládci přidrželi pivovaru na celý život. Po čase se rozešli každý jinam.
 
+
 
        "Kde se pivo vaří,tam se dobře daří..."
+
Po dlouhém vandru zakotvil František jako zkušený sládek na panství knížete Windischgratze ve Štěkně a pak v Tachově. Mohl by zřejmě vyprávět o lidech i o láskách, o panstvu i o děvečkách a pacholcích celé legendy. Ale třebaže život milostný byl krásný, pro něho ještě krásnější byla nezkrotitelná vůně poznávání, zdokonalování a vymýšlení něčeho nového, lepšího a dokonalejšího v pivovarnictví.
                            Z české lidové písně
+
   
        "Jeden papež v Římě a jedno pivo v Rakovnice"
+
Z Tachova odešel do podbrdských Hořovic a odtud v roce 1793 jeho vandrovnická cesta zamířila ku Praze do Schwarzenbergova pivovaru v Jinonicích u Prahy.
                            Reklamní slogan
+
   
 
+
Tehdy jej už znali široko daleko jako vyhlášeného sládka, odborníka na slovo vzatého, ale to nebývá dobrá vizitka pro ty slabší a závistivé, kteří se báli konkurence. Františkovy znalosti nebezpečně narušovaly straré zvyky a protože nové je pro líné a neschopné nebezpečím, začalo se u schwarzenberkých sládků intrikovat. Františka prostě zanedlouho vyštvali.
 
+
   
 
+
S našetřenými úsporami se usídlil na Starém Městě pražském v domě "U tří zlatých houslí", hned vedle pivovaru, připomínajícího mistra Medvídka. Za zády byl tichý hřbitůvek u kostela sv. Martina při jehož zdí mívala sochařskou dílnu rodina Brokofů.
 
+
   
      Ve vyšehradské kapitulní listině z roku 1088 se mluví o pivovaru,
+
V Praze začal František psát svou první knihu o pivovarnickém umění: "Die Kunst Bierbrauens". Psal ji v němčině proto, že majitelé pivovarů a ti, k nimž chtěl promluvit, mluvili německy. Svou první knihu vydal u pražského tiskaře Bártla. V Praze prožil jenom rok 1794 a snad proto, že vydáním knihy přišel na mizinu, přijal nabídku na místo sládka v pivovaře hraběnky Clam-Martinicové.
jehož tři sládkové se jmenovali Sobík,Češura a Častoň.Jsou to bezpochyby
+
   
staročeská a napovídají,že dobrých pivovarníků bylo tehdy v Čechách hod-
+
Sladovnický vandrovník, unavený věčným putováním, uposlechl v roce 1798 volání bratra, který ho zval na Moravu. Koneckonců i na Moravě znali jeho jméno i knihu. Nejvíce o něj stáli brňané, kteří ho uvítali jako svého spasitele a poběřili ho místem městského sládka. Právě v Brně, odkud putoval do světa, začal psát svou druhou knihu v němčině "Versuch eines Grundlehres des Bierbauerei" (1801) a česky ji vydal pod názvem "Počátkové základního naučení o vaření piva". Mluvila především ke sládkům, k českým mistrům vaření piva.
.Byl to pro šlechtu a církev výnosný obchodní artikl a výroba piva doro-
+
   
stla za staletí na úroveň pivovarnické evropské špičky.
+
Pivovarnictví se i Poupěho zásluhou začalo zvedat z úpadku a našlo ztracené místo v Evropě. V Praze vznikaly pivovary "U Sládků", "U Bachorů" a další pivovary, dávno sice zaniklé, ale dějinně známé, z nichž zůstal pivovar "U Fleků", který přenesl slávu českého piva do 20. století.
      Jakost piva začala v 18.století znenáhla upadat a slavné české pivo
 
ztracelo pověstný říz.Pivovary nejenom po Čechách vyráběly tekutou,planou
 
břečku.V tom čase totiž upadalo hospodářství země vůbec.Ve 2.polovině 18.
 
století se vyhrotila situace do tak vážného stavu,že se ozývaly hlasy
 
po rychle nápravě.Pivovarnictví mezbytně potřebovalo osvícenou hlavu ně-
 
jakého zkušeného pivovarníka,aby obnovil reformátorským činem slávu pra-
 
starého moku.
 
      Koncem 18.století se pivovarnický reformátor skutečně našel.Pochá-
 
zel z dědinky Český Šternberk pod stejnojmenného hradu,ba narodil se tu
 
jako mladší syn kováře Poupěho.Stejně jako starší syn nepřilnul ke kova-
 
dlině i mladší František se vydal za lepším a kam jinam než za bratrem
 
do pivovaru ve Velké Biteši na Moravě.Pach sladu zlákal staršího Jana
 
i mladšího Františka a oba se jako sládci přidrželi pivovaru na celý ži-
 
vot.Po čase se rozešli každý jinam.
 
 
 
    Po dlouhém vandru zakotvil František jako zkušený sládek na panství
 
knížete Windischgratze ve Štěkně a pak v Tachově.Mohl by zřejmě vyprávět
 
o lidech i o láskách,o panstvu i o děvečkách a pacholcích celé legendy.
 
Ale třebaže život milostný byl krásný,pro něho ještě krásnější byla neukro-
 
titelná vůně poznávání,zdokonalování a vymýšlení něčeho nového,lepšího a
 
dokonalejšího v pivovarnictví.
 
      Z Tachova odešel do podbrdských Hořovic a odtud v roce 1793 jeho
 
vandrovnická cesta zamířila ku Praze do Schwarzenbergova pivovaru v Jino-
 
nicích u Prahy.
 
      Tehdy jej už znali širokodaleko jako vyhlášenéh sládka,odborníka
 
na slovo vzatého,ale to nebývá dobrá vizitka pro ty slabší a závistivé,
 
kteří se báli konkurence.Františkovy znalosti nebezpečně narušovaly stra-
 
zvyky a protože nové je pro líné a neschopné nebezpečím,začalo se
 
u schwarzenberkých sládků intrikovat.Františka prostě zanedlouho vyštvali.
 
      S našetřenými úsporami se usídlil na Starém městě pražském v domě
 
"U tří zlatých houslí",hned vedle pivovaru,připomínajícího mistra Medvíd-
 
ka.Za zády byl tichý hřbitůvek u kostelíka sv.Martina při jehož zdí míva-
 
la sochařskou dílnu rodina Brokofů.
 
      V Praze začal František psát svou první knihu o pivovarnickém umění:
 
"Die Kunst Bierbrauens".Psal ji v němčině proto,že majitelé pivovarů a
 
ti,k nimž chtěl promluvit,mluvili německy.Svou první knihu vydal u praž-
 
ského tiskaře Bártla.V Praze prožil jenom rok 1794 a snad proto,že vydáním
 
knihy přišel na mizinu,přijal nabídku na místo sládka v pivovaře hraběn-
 
ky Clam-Martinicové.
 
      Sladovnický vandrovník,unavený věčným putováním,uposlechl v roce 1798
 
volání bratra,který ho zval na Moravu.Konekonců i na Moravě znali jeho
 
jméno i knihu.Nejvíce o něj stáli brňané,kteří ho uvítali jako svého spa-
 
sitele a poběřili ho místem městského sládka.Právě v Brně,odkud vyputoval
 
do světa,začal psát svou druhou knihu v němčině "Versuch eines Grundlehres
 
des Bierbauerei" (1801) a česky ji vydal pod názvem "Počátkové základního
 
naučení o vaření piva". Mluvila především ke sládkům,k českým mistrům va-
 
ření piva.
 
      Pivovarnictví se i Poupěho zásluhou začalo zvedat z úpadku a našlo
 
ztracené místo v Evropě.V Praze vznikaly pivovary "U Sládků","U Bachorů"
 
a další pivovary,dávno sice zaniklé,ale dějinně známé,z nichž zůstal pivo-
 
var "U Fleků",který přenesl slávu českého piva do 20.století.
 
 
 
[[Category:Pražský pantheon]]
 

Verze z 27. 12. 2019, 14:23

26. 11. 1753 Český Šternberk 1805 Brno Pohřben v Brně PD, F. Rous ml. 1906 (na starém domě: Werich-Uzl 1878) Martinská 360/2

Český sládek, který svými dvěma knihami o pivovarnictví "Die Kunst Bierbrauens" a "Počátkové základního naučení o vaření piva" dal českému pivovarnictví impuls dalšího vývoje.

"Kde se pivo vaří, tam se dobře daří..." - Z české lidové písně "Jeden papež v Římě a jedno pivo v Rakovnice" - Reklamní slogan

Ve vyšehradské kapitulní listině z roku 1088 se mluví o pivovaru, jehož tři sládkové se jmenovali Sobík, Češura a Častoň. Jsou to bezpochyby staročeská a napovídají, že dobrých pivovarníků bylo tehdy v Čechách hodně. Byl to pro šlechtu a církev výnosný obchodní artikl a výroba piva dorostla za staletí na úroveň pivovarnické evropské špičky.

Jakost piva začala v 18. století znenáhla upadat a slavné české pivo ztracelo pověstný říz. Pivovary nejen po Čechách vyráběly tekutou, planou břečku. V tom čase totiž upadalo hospodářství země vůbec. Ve 2. polovině 18. století se vyhrotila situace do tak vážného stavu, že se ozývaly hlasy po rychle nápravě. Pivovarnictví nezbytně potřebovalo osvícenou hlavu nějakého zkušeného pivovarníka, aby obnovil reformátorským činem slávu prastarého moku.

Koncem 18. století se pivovarnický reformátor skutečně našel. Pocházel z dědiny Český Šternberk pod stejnojmenného hradu, ba narodil se tu jako mladší syn kováře Poupěho. Stejně jako starší syn nepřilnul ke kovadlině i mladší František se vydal za lepším a kam jinam než za bratrem do pivovaru ve Velké Bíteši na Moravě. Pach sladu zlákal staršího Jana i mladšího Františka a oba se jako sládci přidrželi pivovaru na celý život. Po čase se rozešli každý jinam.

Po dlouhém vandru zakotvil František jako zkušený sládek na panství knížete Windischgratze ve Štěkně a pak v Tachově. Mohl by zřejmě vyprávět o lidech i o láskách, o panstvu i o děvečkách a pacholcích celé legendy. Ale třebaže život milostný byl krásný, pro něho ještě krásnější byla nezkrotitelná vůně poznávání, zdokonalování a vymýšlení něčeho nového, lepšího a dokonalejšího v pivovarnictví.

Z Tachova odešel do podbrdských Hořovic a odtud v roce 1793 jeho vandrovnická cesta zamířila ku Praze do Schwarzenbergova pivovaru v Jinonicích u Prahy.

Tehdy jej už znali široko daleko jako vyhlášeného sládka, odborníka na slovo vzatého, ale to nebývá dobrá vizitka pro ty slabší a závistivé, kteří se báli konkurence. Františkovy znalosti nebezpečně narušovaly straré zvyky a protože nové je pro líné a neschopné nebezpečím, začalo se u schwarzenberkých sládků intrikovat. Františka prostě zanedlouho vyštvali.

S našetřenými úsporami se usídlil na Starém Městě pražském v domě "U tří zlatých houslí", hned vedle pivovaru, připomínajícího mistra Medvídka. Za zády byl tichý hřbitůvek u kostela sv. Martina při jehož zdí mívala sochařskou dílnu rodina Brokofů.

V Praze začal František psát svou první knihu o pivovarnickém umění: "Die Kunst Bierbrauens". Psal ji v němčině proto, že majitelé pivovarů a ti, k nimž chtěl promluvit, mluvili německy. Svou první knihu vydal u pražského tiskaře Bártla. V Praze prožil jenom rok 1794 a snad proto, že vydáním knihy přišel na mizinu, přijal nabídku na místo sládka v pivovaře hraběnky Clam-Martinicové.

Sladovnický vandrovník, unavený věčným putováním, uposlechl v roce 1798 volání bratra, který ho zval na Moravu. Koneckonců i na Moravě znali jeho jméno i knihu. Nejvíce o něj stáli brňané, kteří ho uvítali jako svého spasitele a poběřili ho místem městského sládka. Právě v Brně, odkud putoval do světa, začal psát svou druhou knihu v němčině "Versuch eines Grundlehres des Bierbauerei" (1801) a česky ji vydal pod názvem "Počátkové základního naučení o vaření piva". Mluvila především ke sládkům, k českým mistrům vaření piva.

Pivovarnictví se i Poupěho zásluhou začalo zvedat z úpadku a našlo ztracené místo v Evropě. V Praze vznikaly pivovary "U Sládků", "U Bachorů" a další pivovary, dávno sice zaniklé, ale dějinně známé, z nichž zůstal pivovar "U Fleků", který přenesl slávu českého piva do 20. století.