Ivan Franko

Z Pražský pantheon
Verze z 26. 12. 2019, 11:04, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ivan Jakovyč Franko

27.8.1856 Nahujevyč v Haliči

28.5.1916

PD,T.Konstantinovová 1958

Slovanský ostrov 226/6



Ukrajinský básník,prozaik,překladatel a novinář.Zanechal obsáhlé dílo.Překládal rovněž z češtiny.Z díla:"Boryslav se směje"(román), "Boa constrictor"(román)","Zachar Berkut"(hist.román),"Učitel"(drama),"Mojžíš"(poetické dílo o 20.zpěvech),"Apokryfy a legendy z ukrajinských rukopisů" (5 sv.).Vydavatel mnoha časopisů,autor teoretických spisů.


"Jako syn chalupníka,vyrostlý o tvrdém mužickém chlebu,považoval jsem za svou povinnost věnovat všechnu práci svého života tomuto prostému lidu". I.Franko


V roce 1891 přijel dvaatřicetiletý Franko do Prahy na celorakouský sjezd pokrokové slovanské mládeže,který zasedal ve velkém sále na Slo- vanském ostrově,ale nejdříve zašel za prof.Masarykem,jemuž dedikoval své ukrajinské překlady z Havlíčka.Jen málokdo věděl,že velký haličský talent připomínající původem a talentem mužického ukrajinského básníka "Ševčen- ka",napsal v devíti básničku na smrt otce a v sextě gymnasia se rozlou- čil s maminkou velkou poemou.Na škole přímo chrlil překlady z latiny a zveřejnil první vlastní prózu z rodného Haličska.

Na lvovskou universitu sebou přinesl své překlady z Bible,Antigony, Elektry,dokonce Odyssey a také překlad českého Rukopisu Králodvorského. Jednou se náhodně setkal s ruským vědcem,který mu otevřel pohled do rus- ké literatury,díla Černyševského,Gercena,Turgeněva a uvedl jej i do díla Francouze Zoly a Flauberta.

Považoval se však za haličského nevolnického Tarase Ševčenka.

V jednadvacíti si uvědomil,že je připraven,aby jako první spisovatel sáhl do života rodné,nevolnické Haliče.Uvědomil si,že má za povinnost splatit dluh svému domovu a zazpívat na jeho nevolnickou strunu.Po celý život viděl jen ztvrdlé dlaně haličského dělnictva a proto o nich napsal svou první haličskou povídku.O čem mohl napsat než jenom o dřivě,dřině


a ubohé duchovní zaostalosti lidí.Jenže bída lidí tu byla tak krutá,že se stala úředním tabu.Ukrajinské úřady zpozorněly a zapsaly si jeho jméno do úředních fascyklu nebezpečných rebelů.Tak jako lékař nemůže před nemocí zavírat oči,nemůže spisovatel zavírat oči před sociální nemocí společno- sti.Tak se zrodil první haličský spisovatel z Haliče.

Franko se zajímal o všechno,prostě o život v celku a proto jej za- ujaly v evropských novinách a literaturách myšlenky,jak ve Fracii a Ně- mecku "léčili",rozsvěcovali nevědomost sociální nespokojenost lidí.Našel bohatou inspiraci z hnutí dělnictva.Franko si musel zároveň osvojovat ci- zí jazyky a jeho geniální paměť je vstřebala rychle.Brzo překládal všech- no,co by mu napovědělo,jak napřimovat ujařmené vědomí haličských dělni- ckých vrstev.Založil časopis "Druh společnosti" a jak už naznačuje název, odkrýval krajanům příčiny jejich nedůstojné bídy.Proti němu se ozvali pla- menným kázáním tmářů,kteří ho okamžitě označili za lháře,vyrukovali ti správní,byť i boží kazatelé a karatelé s tvrzením,že takový mladík nemůže zůstat na svobodě.Jakoby se ozval haličský Giordano Bruno,který tvrdil před církevním tribunálem,že nebe hvězd je nekonečné anebo jako Jan Hus tvrzením,že biblická mravnost je ční nad všechny tribunály.Franka rovněž uvěznili.

Ve vězení napsal novelu "Na dně",v níž nositelům tmy zasvítil živo- tem lidí do očí.Novelu přeložili v zahraničí a v roce 1892 vyšla v češtině. Duchovní a hmotnou bídu nezaženeš modlitbou,protože bída není od Boha,ale od lidí.Lačných po.penězích a moci. Franko listoval v západních myšlenkách teorií socialismu a politické ekonomie.Pro haličské dělnictvo napsal vel- mi srozumitelně "Katechismus socialismu" a příručku základních znalostí politické ekonomie.

Co se děla s rebely? Vženou se do podzemí anebo se vyženou ze země. Franko odjel do liberálnějších poměrů Polska a pokračoval v literárním díle i v uvědomování duchovně otupovaných lidí v polštině,kterou musel dobře zvládnout.Stále hledal to pravé,biblické evangelium chudoby.

Byl v Polsku deset roků a byla to,jak vzpomínal,léta krutá,trpká, protože se v těchto tvrdých podmínkách rodila jeho ukrajinsko-haličská literární osobnost.Dostal se k pramenům poznání,proč se v lidském bytí ro- dí u samého pramene života chudoba nebo bohatá rozmařilost.Co jsou to za teorie,jež rozdílnost lidskou předpokládají a jednomu dají opratě a druhého zapřáhnou k oji.V knihách "Boryslavské povídky" (1877-1889),"Bo- ryslav se směje"(1880-1882) a "Boa constrictor" promluvil do němoty lidí jejich vlastní zkušeností a v roce 1883 obdržel 1.cenu lvovského časopi- su "Hvězda" za román "Zachar Berkut" z časů roku 1241.

Vydával "Literárně vědeckou knihovnu",jež se stala základem teorie západoukrajinské literatury.Zveřejnil v ní svou velkou filosofickou báseň "Kainova smrt" a studii o Ševčenkovi,kterou přeložili Němci,Poláci,Češi a zalétla i do západních zemí.

Veřejnost považovala Franka za jednoho z nejvzdělanějších lidí a poprávu předpokládala,že se Franko v roce 1894 stane vedoucím katedry ukra- jinského jazyka a literatury na lvovské universitě.Jsou lidé,byť z nejvzdě- lanějších,kteří apriorně vyvolávají odpor mocných.Franko byl pro veřejnost jediným adeptem na vedení katedry,v únoru 1895 dokonce přednesl inaugura- ční výklad o Ševčenkovi,za níž mu škola navrhla titul docenta,jenže při- šla skrytá ruka moci:Vídeň Frankovo jmenování zamítla.

V roce 1898 shrnul Franko svou pětadvacetiletou literární žeň do bi- bliografie o 127 stranách.Byly v ní: knihy pro děti ("Chytrý lišák","Dokud ještě zvířata hovořila",přepracované "Příběhy Dona Quijota"aj.),překlady z mnoha jazyků (Goethe,Heine,Byron,Schelly,Kollár,Mácha,Neruda,Machar,Vrch- lický atd.). Z jeho dramat se obecně považuje za nejzdařilejší "Ukradené štěstí" (přeloženo do češtiny) a "Učitel".Franko si povšiml i českého šev- ce Tomáše Bati a napsal o jeho kariéře jednoaktovku "Mistr Čyzňak"(1902).

Řada vědeckých Frankových studií je dlouhá a zahrnuje i studie o české literatuře.Renomé si získal především svými mohutnými "Apokryfy a legendami z ukrajinských rukopisů" a "Dějinami ukrajinské literatury". Maďaři přeložili Frankovu velkou stať o ukrajinské literatuře ve své Vel- ké encyklopedii.

V roce 1901 se Frankův život zklidnil.Postavil si rodinnou vilku a konečně mohl v poklidu čtyři roky pracovat na svém vrcholném poetickém díle "Mojžíš".Ve 20. zpěvech vypsal touhy,rozčarování i bolesti doby.Dílo vyšlo v několika jazycích.

Na Frankově rovu stojí plastika lamače kamene,postava z jeho básně "Kameníci",jak lopotně rozbíjí skálu sociální nespravedlnosti.