Jan Evangelista Purkyně

Český lékař a fyziolog světového významu. Objevil anatomickou stavbu buněk, tkání a jejich činnost a vývojové procesy ve vajíčku. Mnohé objevy nesou jeho jméno: Purkyňův jev, Purkyňova vlákna, Purkyňovy buňky aj. Jeho pojmy: protoplasma, hmota mezibuněčná aj. Ve Vratislavi založil první fyziologický ústav na světě a v roce 1851 v Praze. Překladatel, básník, přední český vlastenec. Z díla: „Příspěvky k vývoji ptačího vejce před vylíhnutím“, „Příspěvek k poznání zraku ze subjektivního hlediska“.

„Svůj život i své umění povedu v čistotě a ctnosti. Ať vstoupím kamkoliv, půjdu tam pouze s úmyslem léčit nemocné. Budu-li věren této přísaze, nechť je mi dovoleno mít prospěch z mého povolání a být ctěn lidmi. Nesplním-li tyto sliby a poruším přísahu, nechť se mi děje opačně.“

— Z Hippokratovy přísahy

Narození a úmrtí

• 18. 12. 1787 (Libochovice n. Ohří)

• 28. 7. 1869 (Praha)

Památníky

• Spálená 18; PD s portrétem, J. V. Myslbek, J. Wiehl, V. Mašek 1883 (nově 1927)
• Karlovo náměstí (park); Socha, O. Kozák, V. Štrunc 1961
• Albertov 5; PD společná s předsedy Fyziologického ústavu (vestibul)
• Pohřben na Vyšehradě

Odkazy

• Článek na Wikipedii
• Článek Pomník J. E. Purkyně na Wikipedii

U Purkyňovy promoce 9. prosince 1818 v Karolinu předsedal děkan lékařské fakulty prof. Jan Theobald Held, lékař srdcem a muzikant duší, mravní osobnost českého národního obrození. Purkyňova disertace „Beiträge zum Kenntnis des Sehens in subjektiver Hinsicht“ (Příspěvky k poznání zraku ze subjektivního hlediska) vzbudila rozruch. Jednatřicetiletému lékaři blahopřál Jungmann, S. Pressl, Dobrovský, prostě všichni s nimiž často debatoval v Sírkově ulici (dnes Melantrichova) v rodném Presslově domě „U Zlatého orla“.

Jungmanna znal od roku 1808, kdy utekl pěšky z Moravy domů do Libochovic k mamince, aby ji opatrně sdělil, že vystoupil z řádu piaristů. Vystoupil z něj přesto, že to byl mnišský řád, jehož školu navštěvoval ve Slaném a po otcově náhlé smrti u piaristů zpíval jako výborný choralista na kůru.

Piaristé objevili jeho vědychtivý talent a poslali jej na své gymnázium do Mikulova. Pak jej pověřili vyučováním ve Strážnici a zanedlouho začal studium filosofie v Litomyšli. V tomto starém městě bohatých kulturních tradic se v přemýšlivém chlapci začaly znesvařovat pricipy vědy, které sledoval a náboženská scholastika. Napsal Jungmannovi a patrně se mu svěřil se svými pochybnostmi, že víra káže hotové pravdy, jenže svět je záhadou, jíž je třeba odkrývat. Jungmann sledoval i Purkyňovy verše a v roce 1814 mu je doporučil k otištění v českém časopisu ve Vídni, který vedl Hromádko.

Nu a Purkyně se přihlásil na studium pražské filosofie a přitom zkoumal princip zvukových vln. O jeho talentu a vědeckých zájmech se dozvěděl baron Hildprandt z Blatné, ze zámku, odkud se v roce 1465 vydalo poselstvo krále Jiřího z Poděbrad sjednat v západní Evropě mírovou unii. Hildprandt mu dovolil, aby si na zámku zbudoval laboratoře a svěřil mu k výchově svého syna.

U Hildprandta se scházela vzdělaná společnost, hrála zámecká kapela, s níž leckdy muzicíroval J. J. Ryba z Rožmitálu. Zámecký pán v mladíkovi vytušil genialitu a umožnil mu studium medicíny, a dokonce vydal Purkyňovu disertaci, která se dostala do rukou básníka Goetha.

Léta 1822-23 se stala Purkyňovo životní křižovatkou. Na sjezdu přírodovědců v Berlíně potkal prof. K. A. Rudolphi, Goetheho přítele, a také poznal profesorovu dceru Julii, jež se později stala jeho ženou. Při návratu domů zajel do Výmaru za Goethem a výsledkem bylo, že mu velký básní a prof. Rudolphi pomohli získat místo profesora fyziologie na univerzitě ve Vratislavi. Město, kde studovalo hodně českých a slovenských obrozenců, se stalo Purkyňovým domovem na 27 roků.

Purkyně ani zde nezapřel své vlastenecké srdce. Pomáhal potřebným a pilně navštěvoval Slezskou vlasteneckou společnost, která ve Vratislavi sdružovala významné osobnosti. Ve společnosti přednesl o svých objevech na 60 přednášek. Právě Purkyně dopomohl Čelakovskému v jeho pražské patálii s obživou tím, že mu na vratislavské univerzitě vymohl místo profesora slavistiky.

Purkyně svými výzkumy a objevy šokoval vědecký svět, a stal se prvním vědcem na světě, který založil fyziologický ústav (1839). Jenže osud mu nedopřál štěstí v osobním životě. Po osmi letech mu zemřela Julie a dvě dcerky. Oddal se vědě plně a důrazně, aby v ní na všechno zapomněl. Studoval hlavně anatomickou stavbu buněk a tkání, jejich činnost a vývojové procesy ve vajíčku. Napsal studii s názvem „Příspěvky k vývoji ptačího vejce před vylíhnutím“, a vyvolal tím rozruch ve vědeckém světě. Obhájil v ní prvenství v objevu buněčné teorie před pozdějším podobným objevem prof. Schwanna. Purkyně jako první ve světě vyobrazil zárodkový měchýřek, který stejně jako buňka a jeho jiné objevy obdržely po něm název.

Do jeho života se vešlo i studium v archivech, kde našel rukopis „kroniky Přibíka Pulkavy z Radenína“, Komenského „Didaktiku“ a „Moudrost starých Čechů“. V roce 1850 jakoby jej zavolal domov. Sbalil se a se dvěma syny odjel natrvalo do Prahy. Praha byla ve smutku, v rozladění po české prohře v boji o národní práva na Kroměřížském sněmu 1849, kde osmnáctiletý císař Franz Josef I. sněm rozmetal vojskem a české rebelanty ztrestal vězněním, exilem, odvezením Havlíčka do brixenského vyhnaství a zatlačením Palackého a jiných předních vlastenců do ústraní.

Purkyně v roce 1851 zbudoval ve Spálené ulici fyziologický ústav, stal se předsedou přírodovědného sboru Českého muzea a s přítelem MUDr. Podlipským založil přírodovědný časopis „Živa“. Teprve v roce 1861, kdy se po císařově příslibu ústavnosti v „Říjnovém diplomu“ (20. 10. 1860) český život rozbouřil, stal se i Purkyně členem Českého sněmu a překvapil myšlenkou o zřízení české akademie věd. Celé roky Bachova totalitního režimu chránil vlastence a vzdělával své žáky. Když v roce 1862 mezi novými českými spolky vznikl i Sokol, přišel na jeho první hromadné cvičení se svými přístroji a překvapil Tyrše, když před a po vystoupení zkoumal zdravotní stav cvičenců. A kdo jiný, než on, by mohl v roce 1862 stát v čele „Časopisu lékařů českých“, který s přáteli založil.

Jeho ústav ve Spálené ulici, v němž i bydlel, se stal Mekkou vědy i vlasteneckého života. Purkyně jako první využil ve vědě fotografování, podnítil objev daktyloskopie a jasnozřivě předvídal rozvoj kinematografie.

Svoje názory o přírodě vyložil v knížce „Útržky ze zápisku zemřelého přírodovědce“. Přežil oba své syny, malíře i botanika, a koncem července 1869 jej tisíce lidí vyprovodily na Vyšehrad. Na jeho rakvi ležely věnce a vědecká ocenění ze světa. Na náhrobku je napsáno jeho vědecké krédo: „Omne vivum ex ovo“ (Vše živé pochází z vajíčka).

Mapa pražských památníků

Hlavní strana

Zobrazit obsah

O projektu