Jan Svoboda
1.10.1803 Hořepník u Pacova 28.9.1844 Praha Pohřben na Malostranském hřbitově
PD,b.r. Na Děkance 130/8 (odstraněna)
Český učitel.Spoluzakladatel opatrovacího ústavu pro děti.Vy- tvořil první obrázkové učebnice pro nejmenší,jež byly pře- loženy do cizích jazyků.
"Kdožkoliv jedno z takových pacholátek přijme ve jménu mém,
mněť přijímá." (Ma.IX.36)
Bylo napsáno na pamětní desce Jana Svobody
Císař František I.(1768-1835) jednou v Lublani prohlásil před učite-
li:"Já nepotřebuji vzdělanců....ale poslušných lidí...".A jeho mazaný mi- nisterský předseda Metternich protkal zemi policií,jejiž ředitel Sedlnický měl zásadu,že sebemenší národní projev je zárodkem buřičství.Jenže vzdělá- ní bylo národním českým programem.I Svoboda si je vytkl za své životní po- slání.Byl z muzikantské rodiny,zpíval v kostele,absolvoval teologický se- minář v Celovci,ale před ukončení kněžské průpravy utekl před celibátem domů a ve třiadvaceti začal učitelskou dráhu na hlavní škole u sv.Mikuláše na Malé Straně.
Pro něho nebylo vzdělání spojeno s obavou bázlivého císaře ze změn
světa,ale předpokladem porozumění světu,bylo mu posláním moudrých a ne- zbytností lidského života.Za dva roky si jej vybrali na tradiční,známou týnskou školu na Staroměstském náměstí.A zřejmě to byl on,kdo přišel s ná- padem,aby si radní města povšimli,že v ulicích chudých čtvrtí v Karlíně a v Podskalí běhá hodně malých dětí,jež rodiče musí nechat napospas,aby mohli za výdělkem.Byly to dětí od nejmenších capartů až po věk,kdy už samy chodi- ly za výdělkem.
Svoboda přišel s návrhem na zřízení dětské opatrovny,kterou v Karlí-
ně pak zařídil i továrník Jeruzalém.Svoboda měl v programu víc než dětskou "uschovnu".Obrátil se proto na hr.Chotka a přesvědčil ho,aby i v Podskalí
vznikla stejná "opatrovna".Místo se pro ni našlo proti Emauzím,kde upro- střed zahrady stál opuštěný letohrádek Lobkoviců.Po jeho rekonstrukci byl dětský opatrovnický ústav 8.října 1832 otevřen.
Při tvorbě výchovného programu se spopjili dva čeští vlastenci,kte-
ří měli srdce i rozum otevřeny: učitel Svoboda,který byl jmenován za prv- ního učitele ústavu a znamenitý lékař a muzikant Jan Theobald Held,za je- hož lékařským uměním chodila šlechta i církevní činitelé,a protože hořel touhou po znovuzrození českého národa,byl hostem mezi českými vlastenci, které léčil (např.Dobrovského,Palackého aj.).Jeho lidským krédem,jimž se netajil před kolegy,ale připomínal jim přísahu Hippokratovi,bylo:"Lékař- ské povolání je svátostí a nikoli hoblicí,která dodává hobliny."
Held byl pověřen lékařským a hygienickým dohledem nad dětmi.Jak se
ale dalo čekat,rodiče byli podezíraví,takže je museli dlouho přemlouvat, aby svěřili děti do ústavu.Ústav se zanedlouho naplnil.V začátcích se po- dařilo shromáždit 25 dětí.Svododa pojal poslání ústavu mnohem šíře než měly v programu tehdejší školy.Kromě zavedení systému hygienických návyků a lékařských kontrol,jež prováděl Dr.Held,šlo mu o základní pedagogický prvek,který by malé caparty stmelil a zároveň zaujal.Za takový prvek Svo- boda považoval zpěv.
Svoboda i Held byli vášnivými muzikanty.Held rovněž komponoval a přá-
telil se s předním pražským hudebním skladatelem Vitáskem,s nimž se v roce 1787 zúčastnil pražské premiéry Mozartova Dona Giovanniho.Po čtyřech letech vyšlo "od jednoho ouda vzorní ochranitelny malých dítek na Hrádku Jana Svo- body"... "Sebrání českých písní",vzpomínal později Held,který Svobodovy verše zhudebnil.
Do Svobodovy a Heldovy školy už chodilo na 250 dětí.Musely být zří-
zeny třídy.Po semi letech napsal Svoboda průkopnický spisek "Školka čili prvopočáteční názorné všestranné vyučování malých dítek"(1839).Knížečka neunikla cizině a přeložili si ji v Dánsku a Polsku.
Svoboda vydal další knížku "Malý Čech a Němec,čili prvopočáteční
české a německé cvičení k mluvení".Spisek Svoboda dedikoval Heldovi a štědrý lékař a muzikant zaplatil za její vydání 26 dukátů.Děti totiž po- cházely z německých i českých rodin a Praha měla na osmdesát tisíc obyva- tel.
Svoboda v úsilí,aby získal od majetnějších vrstev finanční podporu
pro svou školku,dedikoval své knížky známějším lidem.Jenže jeho dobrá vů- le nenašla valné ozvěny.Nebylo možné udržet tak náročnou školu a výchovný program v ní bez prostředků.Svoboda byl popravdě okolnostmi donucen,aby se v roce 1842 vrátil na malostranskou hlavní školu,kde po dvou letech ze- mřel.Vdova a čtyři děti se teprve po delším čase dočkali zvýšení penze.
Svobodova škola později obnonovila svou činnost a učili na ni mnozí
známí vlastenci,mezi nimi např. slovnikář Josef Franta Šumavský,který o za- čátcích ústavu napsal vzpomínku.
PD,b.r. Botičská 1673 (vestibul býv.školy)
