Josef Boleslav Pecka

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

19. 9. 1849 Praha 25. 7. 1897 Chicago Pohřben na národním českém hřbitově v Chicagu PD s portrétem, V. Vokálek b. r. Pohořelec 25

Český novinář a politik. Jeden ze zakladatelů Českoslovanské sociální demokracie v roce 1878. Autor několika svazků básní, písní a knížky "Dějiny Pařížské komuny". Po perzekuci socialistů v Rakousku odjel do USA.

"Dělníku netřeba milosti,onť má před sebou cenu vlastního bohatství, dvě mozolné ruce a pevnou,zdravou lebku,z nichž pochází práce". - J.B.Pecka v článku "Nežebrejme!"

"Podívejme se zpátky na celé 20. století. Všechna ta hnutí, která tak drtivě poničila životy našich předků, začínala… v restauraci U Kaštanu. Kdyby ty služby tehdy řádně fungovaly, tak se ty věci daly chytit od začátku", prohlásil v roce 1993 v českém rozhlase poslanec českého parlamentu Tomáš Ježek. "Nepotěšil jste mne, studente, řekl by panu poslanci Ježkovi stařičký pan profesor českých dějin. "Ty služby tehdy" se jmenovaly "pražská císařsko-královská policie v Praze a velel ji nějakej ředitel Cihlarz. Kdysi to byl jistě český Cihlář jak poleno, ale Marie Terezie v humánní touze dát Čechům křídla velkého národa, přikázala do matriky česká jména poněmčovat. Díkybohu restaurace "U Kaštanu" byla česká hospoda v někdejší dědince Tejnka u Břevnova a v ní se 7. dubna 1878 v ní přetajmě v zástěnku sešlo 15 dělnických předáků, kteří nechtěli nic více, než uzákonit lidské právo pro dělnictvo, jež bylo rovněž občany c. k. Rakousko-Uherska a bez nichž by nebylo fabrikantů a bankéřů. Na přetajném zasedání byla založena Československá sociálně demokratická strana. Tu pan bankéř Ježek zná, protože ta strana vládne v několika zemích světa. Staří latináři by řekli "historia est magistra vitae", čili "dějiny jsou učitel života". Vídeňská policejní ústředna Cihlarzovi avizovala, že v Praze se má někde konat tajná schůzka sociálně-demokratických předáků. A "ty služby" fungovaly pořádně. Cihlarz se svými poslicajty a Švejkovými Bretschneidry prošťáral Prahu, ale kde nic tu nic. Jenže život bývá i pěšinkou do pokel. Na tajném, zakládajícím českém Sjezd Sociální demokracie se nesmělo nic zaznamenávat. Jenže jeden z jeho předních účastníků, redaktor časopisu Budoucnost J. B. Pecka přišel domů a vědom si historické události, zapsal všechno doma zhlavy opravdu dopodrobna. Pečlivě zápis zašil do starého kabátu a pohodil kabát do kouta. "Ty služby" fungovaly v celé šíři policajtů, fízlů a zobracely celou Prahu marně. Cihlarz vyšel do ulic potřetí a napotřetí si u Pecky všimli starého kabátu a rozpárali jej. Cihlarz obdržel za skvělou práci metál. V září 1878 začala policie postupně dělnické předáky zatýkat, a to na základě paragrafu "o tajném spolčování". Dne 24. ledna 1879 započal velký soudní proces s dělnickými předáky podle paragrafu o "tajném spolčování". Dělničtí vůdcové byli potrestáni žalářem od jednoho do čtyř měsíců. O čem "Svatomarkétský sjezd" Sociální demokracie v hospodě U Kaštanů jednal? Byly to otázky, jimž se více než po stu letech říká "základní lidská práva": aby rakouská monarchie přijala zákon o všeobecném, rovném a přímém volebním právu pro muže i ženy (ženy toto právo získaly zásluhou Sociální demokracie počátkem 20. století, jejíž členkou byla i Charlotta Garrigue-Masaryková). Požadovala se svoboda tisku, spolčování a shromažďování, bezplatné vyučování dětí do 16 let a omezení dětské práce na 10 hodin denně a omezení pracovní doby matek, neodvislost soudů, zrušení trestu smrti atd. Pecka byl synem smíchovského řemeslníka a protože rodina bydlela na Újezdě poblíž Myslbeků, chodili Josef Pecka s Josefem Myslbekem do sochařského kurzu mistra Seidana. Jenže Pecka se vyučil u Porgesů na Smíchově kovolitcem. Žil mezi dělníky v dennodenním zápasu o chléb, psal verše, články do novin a řečnil. Jeho přítel Rezler vzpomínal, že dělníci na jeho řeči o socialismu říkávali: "My to nepředěláme". Pecka si věděl rady s ledajakými problémy dělníků a stal se pro ně nejen troubadourem, ale i rádcem v životních záležitostech. Energický novinář Josef Barák postřehl Peckův všestranný talent a vzal si jej do redakce svého listu. V roce 1874 už s přítelem Ladislavem Zápotockým vydávali dělnický list Budoucnost, v němž psal nejen o životě dělnictva, ale vštěpoval lidem myšlenku o jejich právech: "My musíme mít spoluúčastenství v zákonodárství, neboť zákony jsou kvůli lidu a nikoliv kvůli vládě". Rok po založení Sociální demokracie padla Auerspergova vláda a nový ministerský předseda Taaffe nabídl křeslo ministra spravedlnosti loyálnímu staročechovi JUDr. Pražákovi. Byl to první český ministr v rakouské vládě. Pecka se s Dělnickými listy uchýlil do policejně mírnější Vídně a Zápotocký s čas. Budoucnost zůstal v Praze. Dne 31. října 1881 policie zatkla Zápotockého, Pecku a řadu dalších sociálních demokratů. Dne 4. února 1882 započal velký soudní proces se Sociálními demokraty. Zápotocký dostal 18 měsíců (později mu přidali půl roku), Pecka 14 měsíců vazby. Po odpykání trestu odešel Pecka do politicky mírnější Vídně a pokusil se o vydávání Dělnických listů, jenže krutý čas způsobil jeho příklon k anarchismu předáka Jana Mosta. V roce 1885 byla Sociální demokracie zakázána. Velké tažení socialismu bylo utlumeno, ale nebylo zadupáno. Pecka se vydal s jednasedmdesátiletou matkou do Chicaga, kde pracoval v různých dělnických listech. Po matčině smrt pracoval v přetěžkém zápase o živobytí ještě v několika dělnických redakcích. Vydal z inspirace Marxova spisku "Adresy" studii "Dějiny Pařížské komuny" a v jeho pozůstalosti zůstaly studie - Dějiny socialistického hnutí od roku 1784 do roku 1848. K otázce ženské ze stanoviska sociálního a náčrtek publikace O vývinu společnosti po úpadku západní Římské říše.