Karel Marx

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Německý ekonom a filozof, tvůrce vědeckého systému nazvaného po něm „marxismus“. Hlavním zdrojem mu byly: německá filosofie, anglická ekonomie a francouzský utopický socialismus. Největší dílo je „Kapitál“ (3 sv.). Spolupracoval s B. Engelsem a jejich dílo má přes 50 svazků.
„Je svobodný tisk, který se snižuje na živnost? Spisovatel musí ovšem vydělávat, aby mohl existovat a psát, ale naprosto nemusí psát, aby vydělával. Svoboda tisku bude tehdy, až tisk nebude živností.“
— K. Marx v článku z října 1842
Karl Marx 001.jpg
Narození a úmrtí
  • 5. 5. 1818 (Trevír)
  • 14. 3. 1883 (Londýn)
Památníky
  • Truhlářská 1117/16; PD s portrétem, D. Kotek 1975 (odstraněna v roce 1990)
  • Pohřben v Highgate, Londýn
Odkazy

Od roku 1850 žil s rodinou v Manchesteru, kde napsal svá nejzávažnější díla a odkud řídil dělnickou mezinárodní organizaci. V roce 1874 mu lékař Gumpert doporučil na jeho jaterní chorobu léčení v Karlových Varech. Právě dokončoval své stěžejní třísvazkové dílo „Kapitál“, jehož 1. sv. vydal v roce 1867. Bylo to dílo fundamentální povahy, protože obsahovalo materialistický pohled na vývoj dějin a rozbor systému, jemuž se říká kapitalismus. Hledal příčiny základních jevů lidských dějin, života člověka ne v predestinaci, čili v náboženském předurčení osudu nějakým hybatelem světa, ale vytvořil „Kapitálem“ nový materialistický výklad světa a provedl rozbor jeho kapitalistické etapy vývoje. Podstata učení nebyla nová, probleskovala už staletí v různých podobách. Pro mocenský systém vlády však byla odedávna nepřijatelná, protože vizí existence společného vlastnictví ohrožovala zakořeněný systém vlády bohatství.

Marxova silná postava a jeho mohutný plnovous zřejmě na kolonádě upoutala. Policie bezpochyby obdržela echo. Nepřijel jen vědec, novinář, ale i vůdčí duch hnutí dělnictva, který od 29. září 1864 stál v čele „Mezinárodního dělnického sdružení“ (Internacionály). Na I. kongresu této „Internacionály“ v roce 1866 Marx s Engelsem koncipovali program, nazvaný „Inaugurální adresa“. Obsahoval základní požadavky dělnictva: osmihodinová pracovní doba, časové omezení práce mládeže, dětí a žen, prostě základní lidská práva platná pro prostého člověka. Tento vousáč dokázal rozebrat příčiny událostí bezprostředně po nich: rozebral příčinu návratu k císařství ve Francii, v němž hrál hlavní roli Napoleon III., který se stal v revoluci 1848 prezidentem a 2. 12. 1851, s pomocí armády provedl puč a 2. 12. 1852 se jmenoval francouzským císařem. Stejně bezprostředně Marx rozebral příčiny pádu tzv. „Pařížské komuny“ (18. 3. 1871), jež usilovala o první vládu dělnictva.

Na léčení v Karlových Varech se seznámil s inteligentním, přívětivým spolumajitelem drážďanské firmy, Max Oppenheimerem, který se zajímal o jeho ekonomickou teorii. Pozval prý Marxe k návštěvě svého pražského domu v Truhlářské ulici a Marx údajně přijel za ním do Prahy až při druhém léčení v Karlových Varech roku 1875. Praha ho bezpochyby, jako většinu návštěvníků, učarovala. Snad i pro ty klikatiny uliček oproti pohledu ze svého bytu na Maitland Park Roadu v Londýně. Měl tu v l. patře malou studovnu, plnou knih, rukopisů, novin, malý stolík a pohovku. Začínal pracovat ráno, skončil v noci a k jídlu jej rodina musela mockrát volat.

Prostě Marx oželel přepych už tehdy, když odešli s milovanou Jeny od svých zámožných rodičů. Marx hledal smysl života a horce poznával jeho pravdu. Studoval filosofii v Bonnu a v Berlíně, kde zaujal skvělou disertací o Epikurově filosofii. Ve čtyřiadvaceti, když byl redaktorem v „Rheinische Zeitung“, jež pak řídil, rozzlobil vládu Porýní kritikou hospodářských poměrů.

V roce 1843 musel narychlo odjet před strážci starých pořádků, a kam jinam, než do Paříže, kde to vřelo červánky revoluce. Seznámil se s básníkem H. Heinem, socialistou Lassallem, filosofem Feuerbachem a řadou dalších vzdělanců. V roce 1844 za ním přijel čtyřiadvacetiletý syn továrníka, B. Engels, a věnoval mu svou knížku „Postavení dělnické třídy v Anglii“. Kupodivu si ti dva porozuměli na celý život.

Marx už vedl horkou vědeckou polemiku svými „Ekonomicko-filosofickými rukopisy“. Chápal dějiny v jejich materialistické podstatě. Dostal se do ostrého polemického střetu v roce 1845 s mladohegeliáni, kteří hlásali teorii „čisté“ filosofie, zakuklené sama do sebe. Marx jim odpověděl ironickým spiskem „Svatá rodina“ (1844) a řekl jim zpříma, že: „Soukromé vlastnictví, jakožto takové, se nutně snaží udržet samo sebe, tudíž i svůj protiklad, proletariát. Proletariát, jakožto takový, směřuje naopak k tomu, aby sám sebe zrušil, a tím zároveň aby zrušil i svůj protiklad - soukromé vlastnictví.“

Tady už nešlo o samoúčelnou filosofii, ale o filosofii života. Ve výkladu filosofie, jež mu byla směrovkou lidského života pokračoval spolu s Engelsem polemickým spiskem „Německá ideologie“ (1845). Svá hlediska uplatnili i v knížce „Bída filosofie“, jež byla polemikou se spisem proslulého vůdce dělnictva Proudhona „Filosofie bídy“.

Prusko žádalo Francii, aby Marxe z Paříže vyhostila. Sbalili s Jeny narychlo své propriety a odjeli do Bruselu, kde už to bouřilo revolucí. Tam revoluční vedení nabídlo Marxovi i Engelsovi členství v tajném spolku dělnictva „Svaz komunistů“ a sjezd této organizace pověřil oba mladé vědce napsáním svého manifestu, v němž měly být stručně vyloženy teoretické základy dalekých cílů hnutí dělnictva. Tak vznikla útlá knížka „Komunistický manifest“ (1848), materialistický výklad dějin, jejich společenských tříd, jež vznikly a vznikají v dějinách, aniž kdo chce nebo nechce. Mezi třídami dochází ke konfliktům, protože každá třída má své životní zájmy. Tak vznikla teorie proletářské revoluce, jež v Evropě právě vybuchovaly a monarchie je hasily všemi prostředky.

Po potlačení revolučních vzpour se museli revolucionáři rozutéct po světě a Marx s rodinou odešel do Londýna, kde žil od roku 1850 do smrti.

Engels zdědil továrnu a vypomáhal Marxově rodině. Přesto ji ve velké nouzi zemřely tři děti. Marx měl nejen obrovský talent, ale i silnou vůli i dobrou tělesnou konstrukci. Vydržel duševní nápor studií i organizátorské činnosti. Jak tiše a pracovitě žil, tak tiše ve svém pracovním křesle zesnul.

Engels nad jeho hrobem 17. března 1883 řekl: „Jako Darwin objevil zákon vývoje organické přírody, tak objevil Marx vývojový zákon lidských dějin: prostou skutečnost, dosud skrytou pod ideologickými nánosy, že lidé musí jíst, pít, bydlet a šatit se, dříve než mohou provozovat politiku, vědu, umění, náboženství atd. ... Nedosti na tom. Marx objevil též zvláštní pohybový zákon dnešního kapitalistického výrobního způsobu a jím vytvořené měšťácké společnosti. Objevem nadhodnoty bylo náhle do věci vneseno jasno ... Marx byl především revolucionář. ... Boj byl jeho živlem. A Marx bojoval s takovou vášní, s takovou houževnatostí a s takovým úspěchem jako málokdo. ... A proto byl Marx nejvíce nenáviděným, nejvíce osočovaným člověkem své doby.“

Marxovo dílo se stalo dějinnou inspirací společenského pohybu. Nemělo být Biblí, protože život se proměňuje a proměňuje i teorii. „Papoušci“ přesto proměňovali teorie v dogmata, pod jejichž křídly se páchalo zlo, jež Marx celý život obnažoval.