Václav Vavřinec Reiner

Český barokní malíř. Doménou jeho tvorby byly fresky a kabinetní krajina. Z díla: „Giagantomachie“ (Černínský palác), „Poslední soud“ (kupole kostela sv. Františka z Assisi), fresky v kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech, fresky v kostele sv. Jiljí na Starém Městě, sala terrena ve Vrtbovské zahradě, „Obětování v chrámu“ v Loretě.

Byl o dvacet roků mladší, než jeho slavný barokní předchůdce Petr Brandl, proto se mu do tvorby promítly také počátky rokoka. Reiner nebyl v Itálii ani jinde, aby si „ohmatal“ své inspirační vzory. Jeho talentu stačily domácí obrazárny šlechty a církve, do nichž si našel přístup. V jeho době se překotně budovaly paláce, kláštery a kostely, protože zbohatlá pobělohorská aristokracie a katolická církev si pro svou reprezentaci stavěly paláce a chrámy. Zejména Malá Strana zazářila uhrančivým barokem, ale baroku musela ustoupit Malá Strana gotická, kterou naštěstí zachovali na panoramatech Prahy malíři Hollar a Sadeler.

Reiner pocházel z rodiny pražského sochaře ze Starého Města z domu poblíž kostela sv. Havla. Otec mu dal základy kresby a rodinný přítel, malíř fresek J. K. Liška, všechno ostatní. U strýce Václava, který měl obchod s obrazy se scházeli umělci, od nichž mladý malíř leccos pochytil. Byl však obdařen talentem tak obrovským, že vyzrál k jedinečnosti stylu zázračně brzy. V tom čase byl k malířské živnosti zapotřebí výuční list, a ten si Reiner získal u nepříliš dobrého malíře, který si však po obchodnicku z obrazů „učně“ učinil výnosný obchod.

Reinerovi učarovaly především obrazy Petra Brandla v kostele sv. Jakuba, u P. Marie Vítězné a jinde po Praze, a v nich byl jeden z jeho hlavních malířských inspiračních zdrojů. Reiner maloval velmi půvabné závěsné obrázky, např. „Bitva s Turky“, kterých si všimla šlechta i církev, takže první zakázky na sebe nenechaly dlouho čekat. Reinerův talent měl ale navíc. Mladý génius toužil po tom, aby mohl malovat nástěnné malby jako Brandl, jenže kdyby zakázky obdržel, kam by byl nástěnnou malbu namaloval, když Brandl nenechal v kostele místečka prázdného? Zakázky na nástěnné malby přišly a Reiner si v kostele místa našel. Maloval prostě tam, kde Brandl nechal zeď prázdnou. Bylo to na rozměrných zdech a na stropech.

To byla Reinerova doména. Rád maloval na zdi a stropy krajinářské náměty. Nemohl však malovat, jen to co chtěl, ale musel povětšině dbát na přání zákazníka, což definovalo jeho prostorové vidění. V roce 1718 obdržel zakázku hr. Černína pro palác na Hradčanech (budova ministerstva zahraniční). Tato stavba, kterou inspirovala italská renesance i baroko, Reinera ohromila. Jeho fantazii přitáhla obrovská plocha nad hlavním schodištěm. Reiner ji objal do pomyslné obrovské náruče, rozmáchl se po ní brilantním švihem a v odvážné fantazii namaloval nad schodiště omračující fresku, kterou nazval „Gigantomachie“.

Podobných možností měl hodně v letech 1722-23 v kopuli kostela na Křižovnickém náměstí vedle Staroměstské mostecké věže Karlova mostu. Jakoby ze samotného nebe tu na lidi padá obrovské drama „Posledního soudu“. Rok před zakázkou u křižovníků jej požádala hrabata Vrtbovských nedaleko rodiště na Malé Straně o výzdobu své zahrady. A Reiner v zahradě vytvořil mistrnou „Alegorii umění“ (1721), v níž se poprvé jakoby zachvěl geniálně tušený kolorit rokoka.

Reiner neustrnul, vypracovával se k dokonalosti výrazu pilným pořizováním kopií cizích kreseb v bohatých sbírkách a v obrazárnách Černínů a Vrtbovských. Dopracoval se ke skvělému šerosvitu, jemuž se kdysi přiučil u Halbaxe i Lišky. V jeho interpretaci se však začaly do šerosvitu prodírat proudy světla a barvy.

K nejlepšímu, co Reiner vytvořil, patří fresková výzdoba kostela sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech z roku 1628 a v nedaleké Loretě vzácně vyvážená malba „Obětování v chrámu“ (1736), která v sobě skrývá podobné dramatické napětí, jaké je v jeho freskách v kostele sv. Jiljí na Starém Městě. Reiner však žil životem doby, jak dokládají jeho kulisy pro divadelníky v Kotcích, ale panely, jež oplývaly nemenší světelnou dramatičností se nedochovaly. Šíře jeho zájmů dokresluje jeho spřízněnost s kulturou svého času.

Pozoruhodné jsou Reinerovy malby v kostele sv. Tomáše na Malé Straně, kde provedl jakousi syntézu svého smyslu pro velký interiér s porozuměním pro malé formáty. Do malých plošek kleneb tu totiž zakomponoval fresky podobné závěsným obrazům. Malá Strana to bylo jeho dětství a mládí, vyrostl tu s geniálním stavitelem K. I. Dienzenhoferem. Byli stejného stáří, oba prožívali stejně bouřlivý čas zrodu malostranského baroka a obě rodiny si byly blízké natolik, že Reiner byl kmotrem dětí mnoha Dienzenhoferových potomků ze dvou manželství. V době své práce u křižovníků namaloval Reiner příteli na strop jeho vily, kterou si postavil na Smíchově, rozmarně smyslné „Bakchanálie“.

Počátkem třicátých let Reinerovy nové tvárné prvky kulminovaly v malbě. Jsou zřetelné v kostele sv. Jiljí, který se právě dostavoval a Reiner si v něm také zbudoval rodinnou hrobku. Život mu však vyměřil málo času, přesto se ještě do něj vešly fresky sv. Josefa s Ježíškem v kostele sv. Petra na Poříčí, malby po celých Čechách, např. na zámku Kozel u Plzně krajiny s honem na jeleny, nebo na kance ve Frýdlantu, u Rožmberků hornatá krajina s rybáři a pastýři a obrazy v Dobré vodě, Cítolibech, Broumově, Oseku, v Roudnici i na Zbraslavi.

V pražské Národní galerii je soubor Reinerových obrazů a skic, který je dějinným dokladem, že tvůrce barokní malby, jenž předznamenal rokoko, přesáhl významem hranice českých zemí.

Mapa pražských památníků

Hlavní strana

Zobrazit obsah

O projektu