Albert Einstein

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Německý fyzik. Jeho nejvýznamnějším objevem byla speciální teorie relativity (1905) a obecná teorie relativity (1915). Nobelovu cenu za fyziku obdržel v roce 1921. Jeho dílo vykazuje na tisíc vědeckých prací. Odmítal válku a zneužití atomové energie. Bohatstvím člověka mu byla lidskost.
„Ironií osudu právě mně věnovali druzí lidé mnoho, příliš mnoho obdivu a poct, bez mé viny a bez mé zásluhy. Vyplývá to asi z přání pro mnohé nesplnitelného — porozumět těm několika myšlenkám, které jsem nalezl svými slabými silami a v neustálém zápolení.“
„Všední cíle lidského snažení: majetek, zevní úspěch a přepych se mi od mých mladých let zdály hodny opovržení.“
— Albert Einstein
Albert Einstein Head.jpg
Narození a úmrtí
  • 14. 3. 1879 (Ulm v Německu)
  • 18. 4. 1955 (Princeton v USA)
Památníky
Odkazy

Sál potemněl, dirigent zvedl taktovku a houslista nasadil smyčec na struny. Mladý novinář se naklonil k dívce a zašeptal: „Kdo je ten Einstein?“ „Bože můj, Vy to nevíte? Vždyť je to veliký Einstein!“ „Ach ano, ovšem,“ znervózněl mladík a napsal článek, že na dobročinném koncertu hrál světově proslulý virtuos „velký hudebník Albert Einstein“. Ten měl smysl pro legraci a ukazoval článeček, jak lehce vstoupil do dějin hudby.

Hrál na housle od dvanácti, ale ředitel polytechniky rodiče upozornil, že Albert má hbité prsty, ale ještě hbitější mozek. Doporučil jim kantonální školu v malém městečku Aarau. Géniové se zpravidla stávají „svatými“ zásluhou těch, kteří se chtějí ohřát v jejich svatozáři. Albert měl ve škole nemálo trablů, ale zůstalo faktem, že jej v sedmnácti (1896) přijali na Spolkovou vysokou technickou školu v Curychu, kterou ukončil v roce 1900, čili v jednadvaceti.

Jenže obživu se mu podařilo sehnat až na přímluvu kamarádova otce v roce 1902 na patentovém úřadě ve Švýcarsku. V dubnu 1903 už psal příteli Grossmannovi v dopise: „Jak je nádherné pocítit jednotu celého komplexu jevů, které se při bezprostředním chápání zdají být nesourodými.“ A to už prozrazuje, jak daleko vkročil do chápání světa.

V Bernu se stal duší přátelské trojice mladých vědců - Solovine, Habicht, Einstein - jež si dala hrdý název „Akademie Olympia“. Dřeli filosofii, matematiku, fyziku, ale rovněž četli kdeco, i beletrii a při tom všem vášnivém vědátorství si Einstein přivydělával na housle v bernském kvintetu.

První svou otištěnou studii nazval „K elektrodynamice pohybujících se těles“ a v září 1905 vyšla v odborném listu „Annalen der Physik“ jeho další nevelká studie, v níž vysvětloval zákonitou úměrnost mezi energií a hmotností tělesa. Prokázal, že: „Hmotnost tělesa je mírou jeho energetického obsahu.“ V roce 1906 myšlenku rozvedl o další poznání, že: „Zákon zachování hmotnosti je speciálním případem zákona zachování energie.“ A to je podstata Einsteinova světového objevu. Tímto objevem sjednotil oddělené zákony - zachování hmoty a zachování energie v zákon jeden, což byl skok do XX. století.

Čím víc poznal, tím častěji si povzdechl, že: „Tam, vně, byl ten velký svět existující nezávisle na nás, lidech, který stojí před námi jako obrovská věčná hádanka, dostupná však alespoň částečně našemu chápání a našemu rozumu.“ Odkrývání této hádanky je přibližování se k pravdě.

V roce 1911 se stal profesorem pražské německé univerzity. Přijel s rodinou a vyhledal si byt v jednom z činžáků na smíchovském nábřeží. Na univerzitě ho přijali vlídně, protože se prokázal doporučením proslulého fyzika Maxe Plancka, který o něm napsal, že: „Jestli se ukáže, že Einsteinova teorie je správná, jak očekávám, pak je nutno ho považovat za Koperníka XX. století.“

Univerzitní veličiny se domnívaly, že Einstein je pořád stoupencem filosofa Ernsta Macha, prvního rektora pražské německé univerzity. Jenže jednatřicetiletý Einstein už by vědecky dál. Plný elánu navazoval vědecké i společenské kontakty a samozřejmě se cítil nejlépe mezi vědci a literáty pražské židovské komunity, v níž vévodili spisovatelé Max Brod, Kafka, estetik Utitz a další. Blízcí si byli s indologem Winternitzem. Když hlava přetékala vědou, vzal housle a šel si zahrát do salonu Berty Fantové v domě na Staroměstském náměstí. Domníval se, že vyvolá zájem i o své přednášky, jenže to už se ideály setkaly s chladnou realitou všedního dne. Konal svoje povinnosti na fakultě a ve Fyzikálním ústavu univerzity, jež mu podléhal, bádal, zkoušel a psal.

Když se Einstein v říjnu 1912 s Prahou loučil a odjížděl do Curychu, vezl si s rodinnými svršky 15 studií, jež v Praze napsal. V jedné zkoumal i tepelný pohyb molekul. Svět však ocenil jeho studii z května 1911, kterou nazval „O vlivu gravitačního pole na šíření světla“. Byla předstupněm Einsteinovy obecné teorie relativity z roku 1916.

Ve speciální teorii relativity z roku 1905 vysvětloval pojem relativity a konstantní rychlost světla v časoprostoru bez vlivu gravitace. V obecné teorii relativity z roku 1915 zkoumal vlastnosti časoprostoru s vlivy gravitačních polí. V této teorii se mu stala hmota energií a energie nositelkou hmoty. Svůj světodějný objev vyjádřil ve známé rovnici: E = mc², čili energie se rovná součinu hmoty a rychlosti na druhou.

Einstein zůstal v Zurichu do roku 1914. V tom roce dostal pozvání do Pruské akademie věd, jež mu nabídla podmínky, o nichž se mu nesnilo. Místo ředitele, který si pracovní náplň určuje sám. V jeho teorii relativity se v tom čase jakž takž vyznalo jenom 12 vědců, z toho 8 pracovalo v Berlíně. Válka je nejen nepřítelem múz, ale rovněž vědy. Einstein byl válkou hluboce zraněn ve své humánnosti. Napsali se spisovatelem R. Rollandem protest proti této zvlčilosti ubohých zájmů mocných a varovali před tím, jaký dopad bude mít válka na svět a lidstvo.

V září 1919 se Einstein dozvěděl, že anglická Eddingtonova expedice ověřuje v Brazílii jeho teorii relativity. Byl si jistý svou pravdou a expedice ji skutečně prokázala. Při zatmění slunce se paprsek světla blízko slunce opravdu, jak předpokládal, odchýlil. Země má totiž oproti Slunci 28 krát větší přitažlivost. Předseda britské Královské společnosti Thomson prohlásil: „Je to největší objev od Newtonových dob.“ Einstein se stal nejslavnějším vědcem světa. V roce 1921 obdržel Nobelovu cenu za fyziku: „Za objevení zákona fotoelektrického efektu a za jeho práce v oblasti teoretické fyziky.“ Nepoužili termínu „teorie relativity“.

V německých novinách „Der Stürmer“ vyšel v roce 1933 článek „Bolševická fyzika“, v němž Němci Leonard a Stark napsali: „Nejdůležitějším příkladem nebezpečného vlivu židovských kruhů na studium přírody je Einstein se svými teoriemi a matematickým žvaněním.“

Einstein poznal, kolik udeřilo a odjel z Berlína do USA, kde pracoval na Princetonské univerzitě. Na čelní zeď tiché pracovny si pověsil portrét Mahatma Gandhiho.

Vědci Curie, Fermi a Szilard už 2. 8. 1939 znali možné důsledky zneužití atomové energie a požádali Einsteina, aby varoval svého přítele F. D. Roosevelta před velkým nebezpečím. Uran se totiž těžil v Kanadě, Belgickém Kongu a rovněž v Československu, jež bylo v rukou Němců. Signálem se stalo i to, že Němci zastavili vývoz českého uranu a v říjnu 1940 začali uran zkoumat. Američané proto museli popohnat svůj vývoj atomové zbraně.

Zjara 1945 přišel za Einsteinem Maďar Szilard a požádal jej, aby svým vlivem v USA zabránil svržení atomové bomby na Japonsko. Jenže prezident Roosevelt zemřel a 12. 4. 1945 nastoupil prezident Truman, který varovné hlasy nevyslyšel. Dne 6. 8. 1945 byly na Hirošimu a 9. 8. na Nagasaki svrženy americké atomové bomby.

V roce 1949 vydal Einstein svou autobiografii. Nemluví v ní o sobě, ale probírá svůj vědecký život. Když vznikl židovský stát Izrael, nabídli mu prezidentství, které však nepřijal. Odkázal však Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě přes tisíc studií, tisíce dopisů, kolem 200 básní a neméně aforismů.

Na vlastní přání rozprášili jeho popel na utajeném místě.