Benedikt Roezl

Z Pražský pantheon
Verze z 10. 4. 2020, 18:18, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český zahradník a cestovatel. Znalec cizokrajné fauny. Objevitel mnoha druhů orchidejí, které ze světa posílal do botanických zahrad. Vynalezl nové pěstitelské metody.
Benedict Roezl.jpg
Narození a úmrtí
  • 13. 8. 1824 (Horoměřice u Prahy)
  • 14. 10. 1885 (Praha)
Památníky
Odkazy

Když Jan, bratr slavného internisty MUDr. Josefa Thomayera, prováděl sadovou úpravu Karlova náměstí, upozornil zahraniční kolegy, že by si český zahradník a cestovatel, který světu objevil nádheru orchidejí, zasloužil důstojný památník. Ze světa přišla slušná hromádka peněz na důstojný pomník, který pražský zahradník zakomponoval do zeleně parku poblíž Faustova domu. Vzepjatá postava Roezla drží ve zdvižené ruce orchidej, jež zdobí botanické zahrady světa.

Roezl se narodil a vyrostl mezi květenou v zahradách panství premonstrátů v Horoměřicích u Prahy, v nichž našla zahradnická rodina obživu. Rodina se přestěhovala do Pátku n. Ohří, kde krátce pobyla a potom se na delší dobu přesunula na panství hr. Thuna v Děčíně. Přísloví, že jablko nepadá daleko od stromu, platilo o zahradníkově synovi dopísmena, protože květena, mezi níž rostl, se stala jeho světem. A pak už byl jeho život prostý, jako u všech fandů něčeho. Vyběhl z domova do zahrad hr. Pavlíkovského v haličské Medyce, kde si zanedlouho vydobyl pověst přemýšlivého zahradnického mládence, který pořád hledal a vymýšlel. Brzy odešel do Vídně, kam jej zlákaly zahrady hr. Hügela. Přijali jej tu bez okolků, protože jej předstihla zpráva, že mu netřeba moc nařizovat, ale spíš dobře pozorovat, protože je posedlý „nemocí“ experimentů. A to se potvrdilo, protože už ve Vídni prokázal, že umělým ozařovámím lze urychlovat růst rostlin.

Roezl se rozběhl do světově proslulé zahradnické oázy van Houtena v belgickém Gentu, ale než vstoupil do Houtenovy kanceláře, už o něm věděli, že úspěšně experimentoval. Po zestátnění této proslulé oázy zahradníků mu nabídli místo zástupce ředitele. Nelitovali, protože Roezl objevil způsob, jak určovat rostliny podle různě ztvárněného listového úžlabí.

Sotvaže se v roce 1855 začala míza z kořínků probouzet, Roezl byl už l. března v Hamburku, nalodil se na zámořský koráb a s odvahou svých třiceti roků zamířil na americký kontinent.

Zvládl své řemeslo skvěle, ba probděl noci nad učebnicemi osmi jazyků a po přistání na novém kontinentu, rozběhl se za květenou v Mexiku do dalekých plání. Sbíral semena rostlin, zejména orchidejí a posílal je do Evropy. Ani si neuvědomil, že přišel do země, kde se začala hýbat řeka odporu indiánů proti koloniální správě Španělů. Vybuchla mexická revoluce a Roezla dvakrát zajali. Ocitl se nakonec v Santecomapanu, kde si založil pěstitelský a šlechtitelský podnik, v němž zaměstnával Mexičany, s nimiž hluboce sympatizoval a srostl. Založil plantáže a začal pěstovat kopřivovité rostliny boehmeria tenacissima, jež zpracovával na svých strojích.

Když se dral na mexický trůn habsburský arcikníže Maxmilián, byl Roezl s Mexičany proti monarchii Habsburků, s níž měl sám z domova dost nepříjemných zkušeností. Češi už tou dobou měli staleté, velmi bohaté, zkušenosti s praktikami „žaláře národů“. Pak přitáhla k přístavu, jehož vznik sám inspiroval, francouzská vojska, aby pomohla Maxmiliánovi k mexickému trůnu a Roezl se postavil do čela přístavních obránců.

Po vítězství osvobozenecké revoluce v Mexiku pozvali Roezla v roce 1868 na Kubu, kde zavedl zpracování ramie, jež nahrazovala v kubánských podmínkách bavlník. Roezl za botanickými objevy procestoval bezmála celý kontinent. Objevoval flóru a hlavně různé neznámé orchideje, jež posílal do Evropy, kde se staly dobovou módou a novináři lovili třeba drobné zprávy o odvážném českém cestovateli a botanikovi, který pobyl na americkém kontinentu 23 roků. Nazvali Roezla „králem a největším lovcem orchidejí“.

Roezl založil plantáže a pěstoval kopřivovité rostliny boehmeria tenacissima. Odvážnému štěstí přeje, ale neochrání jej od nepatrných náhod. Uprostřed odvážných výletů a plantážnické práce se mu přihodila nehoda. Jeho přístroj na tkaní rostlinných vláken mu utrhl ruku po rameno. „Don Benito“, jak mu domorodci říkali, byl z tvrdého materiálu a sotva se ze zranění vykřesal, pokračoval v hledání krásy a ve výrobě vláknin.

Už měl promyšlenou další expedici do Peru, Panamy a na Kubu. Musel si se sebou vzít dva synovce a jeho sběr ve střední Americe trval přes rok. Z někdejšího přadného nápadu už v amerických zemích dávno vyrostl průmysl, a také botanické zahrady v Gentu, Vídni a po celé Evropě, kam poslal svůj nejkrásnější objev. V divoké přírodě rostly tisíce druhů orchidejí i kaktusů. Na výstavě rostlin v Kolíně n. Rýnem v roce 1878 překvapil nejen odbornou veřejnost nálezem Begonie froebelii. I laici zůstali v úžasu nad její krásou. Obdržel za svůj nález zlatou medaili, a tak se český zahradník a cestovatel stal ve světě nejmenovaným králem orchidejí.

Vracel se domů vždy jen nakrátko, jenže únava a nemoc jej přiměly k návratu natrvalo. Neztratil kontakt se světovými středisky botaniky. Zužitkovával zkušenosti nejen z orchidejí, ale pomohl v Čechách v oboru i znalostmi o přírodě vůbec. Stal se předsedou Spolku českých zahrádkářů a vydával časopis „Flora“. Zemřel v jedenašedesáti letech na Smíchově, ale na jeho přání jej převezli do hrobky rodičů v Panenském Týnci.