Emilián Kaufmann: Porovnání verzí
m (naimportována 1 revize) |
|||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | 5.1.1852 | + | 5. 1. 1852 Kačerov v Orlických horách |
− | + | 7. 7. 1912 Praha | |
− | 7.7.1912 Praha | + | Pohřben v Kačerově |
− | + | PD, 1922 | |
− | Pohřben v | ||
− | |||
− | |||
− | PD,1922 | ||
− | |||
Žitná 560/2 | Žitná 560/2 | ||
+ | Český lékař a hudebník. Profesor chorob ušních a nosních na pražské univerzitě. Založil kliniku vynikající pověsti. Odkázal svůj majetek Pražskému ústavu pro hluchoněmé. Autor několik desítek hudebních skladeb. | ||
+ | Na pamětní desce rohové budovy mezi Žitnou ulicí a parkem Karlova náměstí se připomíná, že dům věnoval v roce 1912 prof. Kaufmann Pražskému ústavu hluchoněmých ze Smíchova. Kaufmann měl svoje svěřence rád, doslova jako vlastní děti. Zařídil ústav, jenže se z něho dlouho netěšil, protože zemřel rok po otevření. | ||
− | + | Byl z učitelské a muzikantské rodiny, bůhví, jak se z rodového určení vylouplo studium medicíny. Snad se rozhodl na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou nebo v Hradci Králové, koneckonců to jen potvrzuje jeho široký zájem. Lékařství a umění jsou kupodivu často i posláním blízké. Faktem jeho života zůstalo, že šel studovat medicínu a hudbu přitom neopustil. Oběma oborům vévodí lidské srdce. Medicíně Hippokratovo, jež se zaslíbilo službě člověku a Apollonovo hudby a věštby nejinak. Dennodenní zpověď pacientů lékaři ze svých úzkostí, obav i lásek a hudba zachycující onu zpověď, zklidňující lidskou duši pocity ticha, klidu a krásy. | |
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | Byl z učitelské a muzikantské rodiny,bůhví,jak se z rodového určení | ||
− | vylouplo studium | ||
− | |||
− | |||
− | života zůstalo,že šel studovat medicínu a hudbu přitom neopustil.Oběma | ||
− | oborům vévodí lidské srdce | ||
− | člověku a | ||
− | |||
− | zklidňující lidskou duši pocity ticha,klidu a krásy | ||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | + | Např. lékař českých obrozenců prof. medicíny J. T. Held - muzikant, nebo internista J. Thomayer - spisovatel, či dermatolog Tryb - básník, chirurg Stýblová - spisovatelka atd. Dalo by se říci, že dobrý lékař a dobrý hudebník vyznávají krásu života, do níž patří zdraví i krása. | |
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | + | Kaufmann si na medicínu do Prahy přivezl solidní znalost hudební teorie i hry na varhany a pak se v něm po celý lékařský život oba talenty přely a přátelily. V jeho době ještě v Praze nebyla česká univerzita (založena 1882), vystudoval na německé, kde ho přijali v roce 1871. A hudba mu pomáhala v obživě. | |
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | + | Přišla chvíle, kdy padal pod tíhou studia. Výdělky muzikou nedostačovaly k obživě. Krizové okamžiky často vezmou to, co osud právě nabízí. Hrál v kapele a závazek studia dostával trhliny. Zanechal v kritické chvíli studia, hrával s orchestrem a pilně komponoval. Rozhodující okamžik přišel v polovině studia. Najednou se z Prahy vytratil a odjel do Bosny v domnění, že český muzikant se uživí všude. V Bosně žilo hodně krajanů i před ním a po něm: spisovatel Holeček, malíř Čermák aj. Slovanský jih přitahoval hrdostí lidí, kteří se museli denně bránit útlaku monarchie i anexi Turků. | |
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | se | ||
− | + | Kaufmann se brzy vrátil s poznáním, že všude je chleba o dvou kůrkách. Měl kapsu poloprázdnou, ale byl bohatší o vůli, že přece jenom medicínu dostuduje. Živil se vyučováním na varhanické škole a studoval. Ve dvaatřiceti (1884) obdržel titul doktora lékařství a nastoupil jako asistent na německé lékařské fakultě u prof. Zaufala. První českou internu teprve připravoval k samostatnosti vynikající prof. Eiselt. Kaufmann zazářil jako medicínský talent a brzy odjel za učením do Německa. Habilitoval se v roce 1886 na české univerzitě na docenta chorob ušních a nosních. Zanedlouho se stal přednostou ambulance otiatrie a do roku 1891, kdy byl jmenován mimořádným univerzitním profesorem, se jeho ambulance změnila v kliniku. | |
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | + | Stalo se v jeho životě to, co u jeho vrstevníka, proslulého internisty prof. Thomayera. Svůj život si rozdělil na lékařství a umění. V devadesátých letech jej hudebníci dokonce zvolili za předsedu „Jednoty zpěváckých spolků českoslovanských“, přičemž se často zpívaly jeho početné sbory. Začal vydávat a redigovat spolkový „Věstník„ a údajně se tehdy zpívalo na 40 jeho sborových skladeb. | |
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | Jako člověk nesmírně | + | Na své klinice vytvořil pragmatický léčebný řád a měl natolik úspěšné léčebné výsledky, že se mluvilo o Kaufmannově lékařské škole, kterou navštěvovali i studenti ze zahraničí. Psal popularizační a vědecké práce, např. „O pohybech bubínku, pokusná studie o funkci trubice Eustachově“, „Z praxe ušního lékařství“, „Učebnice ušního lékařství“ aj. |
− | náměstí starý dům "U Slivenských",opředený pověstí,že manželka jednoho | + | Jako člověk nesmírně humánní zakoupil na rohu ulice Žitné a Karlova náměstí starý dům "U Slivenských", opředený pověstí, že manželka jednoho ze Slivenských probodala fotografii dvojníka svého chotě a doma pak našla manžela mrtvého. Brzy se však pověst zapoměla a vyrostla pověst jiná - že nový dům, ústav pro hluchoněmá dítka, patří mezi vzácné ústavy ve svém oboru v monarchii. |
− | ze | ||
− | našla manžela mrtvého. | ||
− | jiná | ||
− | ve svém oboru v monarchii. |
Verze z 13. 4. 2020, 21:51
5. 1. 1852 Kačerov v Orlických horách 7. 7. 1912 Praha Pohřben v Kačerově PD, 1922 Žitná 560/2
Český lékař a hudebník. Profesor chorob ušních a nosních na pražské univerzitě. Založil kliniku vynikající pověsti. Odkázal svůj majetek Pražskému ústavu pro hluchoněmé. Autor několik desítek hudebních skladeb.
Na pamětní desce rohové budovy mezi Žitnou ulicí a parkem Karlova náměstí se připomíná, že dům věnoval v roce 1912 prof. Kaufmann Pražskému ústavu hluchoněmých ze Smíchova. Kaufmann měl svoje svěřence rád, doslova jako vlastní děti. Zařídil ústav, jenže se z něho dlouho netěšil, protože zemřel rok po otevření.
Byl z učitelské a muzikantské rodiny, bůhví, jak se z rodového určení vylouplo studium medicíny. Snad se rozhodl na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou nebo v Hradci Králové, koneckonců to jen potvrzuje jeho široký zájem. Lékařství a umění jsou kupodivu často i posláním blízké. Faktem jeho života zůstalo, že šel studovat medicínu a hudbu přitom neopustil. Oběma oborům vévodí lidské srdce. Medicíně Hippokratovo, jež se zaslíbilo službě člověku a Apollonovo hudby a věštby nejinak. Dennodenní zpověď pacientů lékaři ze svých úzkostí, obav i lásek a hudba zachycující onu zpověď, zklidňující lidskou duši pocity ticha, klidu a krásy.
Např. lékař českých obrozenců prof. medicíny J. T. Held - muzikant, nebo internista J. Thomayer - spisovatel, či dermatolog Tryb - básník, chirurg Stýblová - spisovatelka atd. Dalo by se říci, že dobrý lékař a dobrý hudebník vyznávají krásu života, do níž patří zdraví i krása.
Kaufmann si na medicínu do Prahy přivezl solidní znalost hudební teorie i hry na varhany a pak se v něm po celý lékařský život oba talenty přely a přátelily. V jeho době ještě v Praze nebyla česká univerzita (založena 1882), vystudoval na německé, kde ho přijali v roce 1871. A hudba mu pomáhala v obživě.
Přišla chvíle, kdy padal pod tíhou studia. Výdělky muzikou nedostačovaly k obživě. Krizové okamžiky často vezmou to, co osud právě nabízí. Hrál v kapele a závazek studia dostával trhliny. Zanechal v kritické chvíli studia, hrával s orchestrem a pilně komponoval. Rozhodující okamžik přišel v polovině studia. Najednou se z Prahy vytratil a odjel do Bosny v domnění, že český muzikant se uživí všude. V Bosně žilo hodně krajanů i před ním a po něm: spisovatel Holeček, malíř Čermák aj. Slovanský jih přitahoval hrdostí lidí, kteří se museli denně bránit útlaku monarchie i anexi Turků.
Kaufmann se brzy vrátil s poznáním, že všude je chleba o dvou kůrkách. Měl kapsu poloprázdnou, ale byl bohatší o vůli, že přece jenom medicínu dostuduje. Živil se vyučováním na varhanické škole a studoval. Ve dvaatřiceti (1884) obdržel titul doktora lékařství a nastoupil jako asistent na německé lékařské fakultě u prof. Zaufala. První českou internu teprve připravoval k samostatnosti vynikající prof. Eiselt. Kaufmann zazářil jako medicínský talent a brzy odjel za učením do Německa. Habilitoval se v roce 1886 na české univerzitě na docenta chorob ušních a nosních. Zanedlouho se stal přednostou ambulance otiatrie a do roku 1891, kdy byl jmenován mimořádným univerzitním profesorem, se jeho ambulance změnila v kliniku.
Stalo se v jeho životě to, co u jeho vrstevníka, proslulého internisty prof. Thomayera. Svůj život si rozdělil na lékařství a umění. V devadesátých letech jej hudebníci dokonce zvolili za předsedu „Jednoty zpěváckých spolků českoslovanských“, přičemž se často zpívaly jeho početné sbory. Začal vydávat a redigovat spolkový „Věstník„ a údajně se tehdy zpívalo na 40 jeho sborových skladeb.
Na své klinice vytvořil pragmatický léčebný řád a měl natolik úspěšné léčebné výsledky, že se mluvilo o Kaufmannově lékařské škole, kterou navštěvovali i studenti ze zahraničí. Psal popularizační a vědecké práce, např. „O pohybech bubínku, pokusná studie o funkci trubice Eustachově“, „Z praxe ušního lékařství“, „Učebnice ušního lékařství“ aj. Jako člověk nesmírně humánní zakoupil na rohu ulice Žitné a Karlova náměstí starý dům "U Slivenských", opředený pověstí, že manželka jednoho ze Slivenských probodala fotografii dvojníka svého chotě a doma pak našla manžela mrtvého. Brzy se však pověst zapoměla a vyrostla pověst jiná - že nový dům, ústav pro hluchoněmá dítka, patří mezi vzácné ústavy ve svém oboru v monarchii.