František Skorina
Narození a úmrtí
- kolem 1470 (Polock v Bělorusku)
- asi 1541 Praha (Praha)
Památníky
- Klementinum; PD s portrétem, Ales Drace 1996,
- Jelení 196/15; Socha, J. Kazakov, E. Astafjev 1996
Odkazy
Běloruský jazyk se zrodil z vlivů rozmanitých etnik, mezi nimiž jeho vzniku nejvíc přispěla ruština a polština. František Skorina se narodil v Polocku, největším městě Polockého knížectví na řece Dvině. Patrně zámožnější rodina si povšimla jeho talentu a ve čtrnácti letech, tedy roku 1504, jej poslala na krakovskou univerzitu. Dosáhl hodnosti magistra umění a pak se rozjel na tehdy známou a pověstnou univerzitu v benátské Padově (zal. 1212). Je doložitelné, že v Padově 9. prosince 1512 získal doktorát z medicíny, čili ve dvaadvacítce se stal dvojnásobným doktorem.
Byl si vědom, jak zaostalý je jeho rodný jazyk, a jak jeho rodná země přímo volá po kultivaci jazyka a vydavatelských produktů, jež v zemi vycházely. Všechny země širokodaleko už četly Bibli ve vlastním jazyce, čili jazyky těchto Biblí byly na takové úrovni, že se Bible dala do nich překládat. Na Skorina čekal vpravdě národní úkol, tedy dát zemi krásnou běloruštinu a národu běloruskou, jazykově skvělou, Bibli.
Jenže geniální lidé to měli těžké, protože byli potřební císařům k jednání a Skorina působil v diplomacii velkoknížete Litvy a polského krále Zikmunda Jagellonského, který uzavřel smlouvu s císařem Svaté říše římské, Maxmiliánem I. Podle smlouvy měli Jagellonci předat české království Habsburkům. Tak poznal Skorina císař Ferdinand I., který mu nabídl místo dvorního lékaře, a zároveň zahradní královské botanické zahrady na Hradčanech. Skorina se tudíž stal zahradníkem, botanikem, lékařem, diplomatem, tedy člověkem renesančního typu.
Bělorus na něj však čekala, jako na tvůrce krásy národního jazyka. Tento úkol si uvědomoval ještě na studiích, když studoval Bible v různých jazycích. Koneckonců na překladech Bible se formovaly do krásy a bohatství národní jazyky. Příkladem je česká Bible kralická.
Knihtisk na Bělorusi byl na nevalné úrovni, spíše sloužil komerčním potřebám a tisklo se cyrilicí. Skorina se usadil v Krakově, dojížděl za vědou do Benátek a hledal město s vyspělým tiskařstvím, jež by Bibli v běloruštině dokázalo vytisknout. V roce 1512 a pak i 1517 se Skorina objevil v Praze, kde našel hodně tiskařských zkušeností a daly se tu nakoupit potřebné tiskárenské techniky. Skorina se načas v Praze usadil, našel v ní co hledal, ba i získal porozumění pražských tiskařů. Z jeho bezmezné píle vyrůstalo 23 knih běloruského překladu Starého zákona. Na překlad, komentáře a tisk mu stačily 3 roky. Význam jeho průkopnického díla ještě znásobila tiskařská podoba cyrilice, v níž překládal. V Praze tudíž vyrostla běloruská tradice knihtisku. Skorina jako běloruský renesanční vědec vytvořil základy nejen tisku pro svou Bělorus, ale i pro celý východoslovanský knihtisk vůbec.
První kniha, kterou v Praze připravil a vytiskl, nesla název „Žaltář“, čili sbírka žalmů. V jeho vročení je datum 6. srpna 1517. Bohužel neuskutečnil svůj záměr vytisknout v Praze celou Bibli. Patrně mu v tom zabránila změna politického režimu v Českém království nebo to mohl být i mor, který do Čech pronikl, neboť Skorina opustil Prahu na přelomu let 1420-21.
Jenže do Prahy se Skorina vrátil, ale to už jako vědec a diplomat mezinárodního významu. Habsburk Ferdinand I. se svěřil jeho „zelené lékárně“ hradní botanické zahrady, která se proslavila nespočetnými léčebními přípravkami.
Běloruský vědec Skorina vystoupil na Olymp mezi hvězdy renesanční vědy. Dal svým myšlenkám přídech hluboce morálních hodnot. Byl z rozhodnutí UNESCO pojat s Rusy M. Lomonosovem, A. S. Puškinem a s Ukrajincem T. Ševčenkem do seznamu světově významných lidí. Je v Bělorusku ctěn a jeho jméno nesou ulice a mnohé instituce.
