Karel Bořivoj Presl

Z Pražský pantheon
Verze z 11. 4. 2020, 11:17, kterou vytvořil Tomáš Gardelka (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český lékař a přírodovědec. Bratr Jana Svatopluka Presla. Univerzitní profesor, kustod sbírek Národního muzea. Ze 36 vědeckých prací: „Botanicu - Reliquiae Haenkeanae“, „Flora Čechica“ (s bratrem), velké dílo o kapradinách.
Karel Borivoj Presl 1794-1852.jpg
Narození a úmrtí
  • 17. 2. 1794 (Praha)
  • 2. 10. 1852 (Praha)
Památníky
  • Na Perštýně 350/17; Pamětní deska
  • Pohřben na Malostranském hřbitově, ostatky převezeny na Vyšehrad
Odkazy

Jednou vyhodil od zkoušky ne příliš talentovaného studenta z „lepšího“ rodokmenu a rodiče si k reparátu přizvali rektora. „A jestlipak mají ryby také chuť?“ zeptal se Presl studenta svým pověstně kostrbatým hlasem. „Ano,“ odpověděl student, ale Presl zavrtěl hlavou. Rektor ve snaze situaci zachránit, poznamenal: „A proč moje akvarijní zlaté rybky rozeznají bílé drobky od chleba?“ Presl na to jízlivě: „Rybičky Jeho Magnificence pana rektora snad chuť mají, ostatní rybky však nikoli.“ A nechal studenta propadnout.

Studenti mu snad pro bručavost a zadrhávající řeč neřekli jinak, než Bořivoj, což bylo staročeské jméno, kterým mládež jeho generace demonstrovala češství. Karel byl urostlý jaksi dohranata a o tři roky mladší Jan měl křivou páteř. Jenže co jim příroda ubrala na těle, přidala jim na duchu. Otcova špendlíkárna naproti Krameriově „Expedici“ rodině slušně prosperovala a chlapci si mohli často zaběhnout naproti prohlédnout si knihy a noviny. A také měli možnost leccos si koupit.

Jednou bratrům starší kamarád Václav Seidl, který pracoval na magistrátu, ukázal svou sbírku kapradin, jež nasbíral za Prahou. Šestnáctiletý Karel s osmnáctiletým Janem okamžitě vzpláli stejnou vášní a pustili se do sběru rostlin, jež sbírali za Prahou. Sestavili z toho knížku s názvem „Vegetabilita cryptogamia Bohemiae exsiccata“, v níž popsali 1500 kapradin, lišejníků a mechů. Nakreslili k ní obrázky rostlin a opatřili je popisy. Jako správní „obchodníci“ svoje dílo po sešitech prodávali.

Karel o univerzitních studiích odcestoval do Itálie, kde se seznámil s významnými botaniky. Prozkoumal flóru v okolí Etny, Palerma, Syrakus a Messiny. Po návratu rozbalil haldu poznámek a utřídil je, což bylo i skvělou přípravou na závěrečné univerzitní zkoušky.

Jan v roce 1817 odešel učit do Olomouce a Karel za něj nastoupil na místo asistenta u prof. Bergera. Po roce se Jan z Olomouce vrátil na místo vedoucího katedry zesnulého Bergera. Karel, který obhájil doktorát lékařství disertací „O siciliánských travách“, se blýskl „Cestopisným deníkem z Itálie“, jenže jej nevydal a našel se až v jeho pozůstalosti.

Už se považovalo za samozřejmé, že bude zastávat rovněž místo kustoda zoologických a botanických sbírek v Národním muzeu, jež v roce 1817 vzniklo. Jeho univerzitní přednášky to byl „orbis pictus“ (svět v obrazech), protože studentům vysvětloval přírodovědu nad exponáty v muzeu nebo je vodil na Vinohrady do hájemství praktické botaniky v zahradách hraběte Canala. Každý z bratrů znal deset jazyků.

Začas byl Karel jmenován vedoucím katedry všeobecného přírodopisu a technologie. Měl hodně vědeckých a pedagogických úkolů, ale přesto jej v roce 1828 jmenovali navíc i fyzikem (lékařem) fakulty a napřesrok začala jeho čtyřletá povinnost tajemníka lékařské fakulty.

Napsal 38 vědeckých prací, a přitom ještě v muzeu třídil vědecké sbírky a vědecky zpracovával obrovskou sbírku tropických rostlin z jižní Ameriky, kterou do beden připravil k odeslání domů botanik Tadeáš Haenke. Haenke v jižní Americe tragicky zahynul, ale pro bedny si do Jižní Ameriky zajeli jeho přátelé. Karel sbírku utřídil a vydal o ní spis „Reliquiae Haenkeanae“.

Bořivoj se rok co rok léčil v Karlových Varech, ale nikdy v lázních nebyl jen kvůli koupelím. Bádal v okolní přírodě. Právě jemu náleží prvenství v popsání vší bohaté flóry karlovarské lokality. V roce 1835 vydal objevné dílo o kapradinách a uplatnil v něm svůj nový třídící systém.

O rozsahu vědeckého bádání B. K. Presla svědčí řada rostlin, které objevil a popsal. Mnohé rostliny nesou jeho jméno. Karel nekráčel po vědeckých stopách svého bratra. Nezabýval se tak široce jazykovědou jako Jan. Vědecké cesty bratrů se rozešly, ale když se tvořila česká terminologie, Karel nechyběl. Třebaže s bratrem už v roce 1820 vydali latinský popis rostlin v Čechách pod českým názvem „Flora Čechica“ a opatřili jej českými názvy, zůstal Karel převážně u latiny. Česká terminologie jeho oboru je však od něj.

Bořivoj, pedant-ješita, byl v roce 1848 jmenován čestným doktorem filozofické fakulty. Zemřel ve stejném věku jako bratr na vodnatelnost.