Karel Farský

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zakladatel Církve československé (1920). Před první světovou válkou vůdčí osobnost reformního hnutí katolického duchovenstva. První biskup a patriarcha nové církve.
„Vy jste Boží role, Boží dílo.“
— První list Korintským
Th. Dr. Karel Farský.jpg
Narození a úmrtí
  • 26. 7. 1880 (Škodějov u Semil)
  • 12. 6. 1927 (Praha)
Památníky
Odkazy

Ještě v roce 1889 hřímal hrabě Schwarzenberg proti zařazení Mistra Jana Husa mezi osobnosti na pamětní desky Českého muzea (dnes Národní muzeum). Husité mu byli „bandou buřičů a žhářů“, protože se nepodřídili vůli duchovní a světské moci. Češi okamžitě začali sbírku na postavení Husova pomníku.

Začátkem 20. století se sdružilo několik katolických kněží do skupiny, jež „volnomyšlenkářsky“ uvažovala, že potlačit pravdu lze jen dočasně a husitství přežilo v podobě českých bratří staletí zákazů. Bylo v tom cosi trvalého v krvi národu. Přežilo to čas po Bílé hoře, kdy v roce 1695 ještě pražský arcibiskup Brenner dostal do vínku, „Haeresin, ut tetram Joannes comprimet hydram“, (tj. aby potlačil tři obludné Jany: Husa, Žižku a Komenského). Nepotlačil. Katolíci se přidrželi Hájkovy báje o sv. Janu Nepomuckém, ale ani zákazy a neuvěřitelně kruté tresty, nic nevypudilo husitství.

Přemýšliví kněží si dali název „Klub reformního duchovenstva“ a do čela si postavili katolického kněze a učitele, Karla Farského. Byl to východočech, kde ožívala kacířská nota, jež se proměňovala až do náboženských sekt. Farský si odsud patrně přinesl onu zatvrzelou náboženskou přemýšlivost na pražské Akademické gymnázium a pak i do kněžského semináře. Jeho životním krédem a východiskem mu byla „bible“, čili zdroj křesťanství.

V roce 1904 byl vysvěcen na kněze a po pěti letech dosáhl na Karlově univerzitě doktorátu teologie. Studium v něm jenom utvrdilo ještě důvěrnější vztah k „bibli“. Jeho prof. Sýkora ho v době své nemoci pověřoval přednáškami o „Starém zákoně“, protože adept kněžství jej znal jako málokdo. A pak Farského poslali s božím slovem na faru v Ostrově nad Ohří a v Perninku na Karlovarsku. Byla to pro něho výtečná škola života a začas se z kněze stal učitel na reálném gymnáziu v Praze, později v Plzni.

„Klub reformních kněží“ se Farský snažil vést tak, aby si každý ozřejmil teoretickou podstatu nezbytné reformy. Jiskřilo to polemikami i s ostatním pravověrným duchovenstvem. Farský byl velmi teoreticky nadaný, a spočívala na něm všechna reformátorská práce. Především kritizoval tradiční katolickou intoleranci vůči jiným náboženstvím a snahu o propojenost církve s vládní mocí. „Běda národům, když se obě moci spojí a ubohé národy rdousí,“ napsal Josef Jungmann.

Po přípravě programu se chystal akt oficiálního založení nové církve. Stalo se to na shromáždění kněží 8. 1. 1920 na Smíchově. Druhého dne slavnostně akt opakovali v pravoslavném chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí.

Farský už v roce 1919 vydal knížku „Český problém církevní“ a po roce ostře formulovaný spisek „Zpode jha“ a „Zápas o svobodu ducha v církvi československé“. Polemika s katolickými oponenty byla stále ostřejší a nezeslábla ani po založení nové církve. Názory se pilovaly i uvnitř nové církve. Farský, který vycházel z české husitské tradice, se střetl s postoji biskupa Gorazda-Pavlíka, který tíhl k pravoslaví. Po vydání další práce „Přelom“ (1921), Farský v roce 1924 obhájil své pojetí i na sezení I. řádného sněmu, kde byl zvolen patriarchou. Farského názorový proud byl radikálnější.

Do záhlaví svého programu si nová církev napsala: „Naplniti současné snažení mravní i poznání vědecké duchem Kristovým, jak se zachoval v Písmě a podání starokřesťanském i jak dochován jest národu čs. hnutím husitským a českobratrským.“

Biskup Gorazd z nové církve vystoupil. Farský napsal směrnicí pro zakládání církevních obcí, napsal katechismus, misál, biblickou čítanku i zpěvník. Založil desítky církevních obcí a modliteben Církve československé. Až do roku 1926 se bohoslužby konaly v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, pak v nové modlitebně, kterou projektoval arch. J. Stibral v Dejvicích. Farský se první mše v novém svatostánku nedočkal.

Našli jste na stránce nedostatek nebo chybu?
Vytvořte si účet a editujte či diskutujte jako na Wikipedii!