Siegfried Kapper

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Spisovatel, lékař, novinář. Prosazoval česko-židovskou spolupráci, asimilaci Židů v českém prostředí. Z díla: „České listy“.
„Jest zákon všech zákonů a jmenuje se humanita.“
— Siegfried Kapper
Siegfried Kapper.jpg
Narození a úmrtí
  • 21. 3. 1820 (Praha)
  • 7. 6. 1879 (Pisa v Itálii)
Památníky
Odkazy

Mezi dnešní Nádražní a Bozděchovou ulicí na Smíchově stávala chalupa, jejíž okna hleděla na stavení mýtného, čili v těch místech končila obec Smíchov. V domě bydlela židovská rodina Kapperů se synem Siegfriedem, který zprvu navštěvoval židovské vyučování v Klausové synagoze na Starém Městě a pak gymnázium na Malé Straně. Zamilován horoucně do mýtného dcery Lízinky a inspirován na gymnáziu učitelem dějepisu, premonstrátem a českým básníkem J. B. Nebeským, zabrnkal si brzy i na vlastní lyru.

Přirozeně uvažoval nad podivuhodnou dvojatostí Židů, o níž se v českém prostředí hodně diskutovalo. Žili mezi Čechy, ale mluvili německy. Pořád o tom přemýšlel, ba téma se mu stalo osou jeho duchovního života i na medicíně, kterou vystudoval. Domýšlel téma v celé historické šíři a stalo se mu na dlouho dobu látkou k přemýšlení. Splynulo mu s otázkou humanismu, kterou jako každý lékař musel ctít od přísahy Hippokratovi. Ono: budu léčit a jen léčit a moje odměna závisí od mého umění a výsledků, jež společnost uzná. Kapper viděl stav celé společnosti světa očima své lékařské přísahy, proto mu slovo humanismus nesplývalo s aristokratickou a kněžskou charitou. Slovo humanismus obsahuje pojem lidství, stav lidské duše, jež se nedívá na člověka z piedestalu majetku.

Kapper byl literárně nadaný a propadl novinářské vášni. Začal psát verše a články, v nichž se vyjadřoval k době a otevřel před souvěrci otázku toho, že by Židé v české komunitě měli mluvit česky stejně, jako příslušníci jiných náboženství. Židovská asimilace byl problém historický, čili daný stav se nemohl proměnit ze dne na den. Chtěje zdůraznit své židovské já v českém prostředí, vydal v češtině sbírku „České listy“. Havlíček sbírku odmítl a k česko-židovské asimilaci se zprvu vyslovil stroze, ale později o ní mluvil, jako o vývojové nezbytnosti.

Židovští studenti založili „Spolek českých akademiků židů“, jenže Kapper už byl ve Vídni, kde promoval a stále častěji se objevovaly jeho články i k politické situaci v novinách. Sledoval poezii, literární život v Praze a psal verše. Přispěl i do diskuze o Tylově románu „Poslední Čech“, kterou rozpoutal Havlíček, protože se mu zdálo, že by Češi neměli jen prosit a naříkat, ale propagoval, aby vlastenčení přešlo z úst do rukou.

Kapper si vážil německého básníka Eberta, Palackého přítele, který rovněž vlivem českého prostředí napsal poemu „Vlasta“, čili z českého bájesloví. Kapper Ebertovi připsal svou první německou sbírku „Slavische Melodien“. Záhy se z Prahy navždy vytratil a působil jako lékař v chorvatském Karlovaci. Později žil ve Vídni a psal pod šifrou do časopisu „Sonntagsblätter“ i do přílohy časopisu „Prager Zeitung“. Když vypukla revoluce 1848, byl mezi prvními revoltujícími studenty v ulicích města. Zastupoval studenty v delegaci, která šla jednat s představiteli stavů. Bojoval v prudkých pouličních střetech s policií. Jako lékař samozřejmě viděl krev, mrtvé a zažíval živě svoje hippokratovské poslání. Když se sešel v Kroměříži říšský sněm, byl jeho zpravodajem. Jeho soudobá sbírka byla ozvěnou úsilí společnosti: „Befreite lieder“ (Osvobozené písně). Samozřejmě, že po rozehnání sněmu vojskem měl co dělat, aby včas utekl před zatčením. Musel skrýt sebe i autorskou anonymitu pod šifry. Nemohl se ubránit zatčení. Jeho statí v době kroměřížského jednání bylo hodně a nemálo napsal v době revoluce ve vídeňských ulicích. Jeho stati se staly seismografem času.

Ve fundované stati „Humanita a politika“ ostře vyslovil požadavek lidskosti. Zdá se až neuvěřitelně předstihl dobu svou myšlenkou, že: „Existuje zákon všech zákonů a jmenuje se - humanita.“

Musel se toulat po sousedních zemích. Cestoval po jihoslovanských zemích, byl v Německu, Polsku, nějakou dobu rovněž jako lékař v Karlových Varech a načas se vrátil do zklidněné Vídně, ale nakonec jej přivolal domov: usadil se jako praktický lékař v Dobříši.

Napsal i ohlasy na jihoslovanskou poesii „Gusle“ a „Zpěvy lidu srbského“, jenže bouřlivě nelehký život mu přinesl nevyléčitelnou tuberkulózu. Odjel se léčit do italské Pisy, kde zemřel.

Pražský spolek „Kapper“ vydal v roce 1921 „Výbor ze spisů Kappera“.