Josef Vilém z Löschneru

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Německý lékař, zasloužil se o zlepšení podmínek první dětské nemocnice v Praze. Na Pražské univerzitě založil, jako první v Evropě, katedru balneologie.
„Domus pro infantibus aegris instructa et cive pragens Loescher.“
— nápis na pamětní desce
Josef Löschner Litho.jpg
Narození a úmrtí
  • 7. 5. 1809 (Kadaň)
  • 19. 4. 1888 (Velichov u Karlových Varů)
Památníky
Odkazy

Latinský nápis oznamuje, že v domě s pamětní deskou zařídil německý občan Prahy, Löschner, dětskou nemocnici. Löschner byl skvělý a uznávaný dětský lékař, který ctil „Hippokratovu přísahu“, že bude léčit nezávisle na honbě za ziskem, a myslel to doopravdy. Připomínal českého vlastence, lékaře a muzikanta Theobalda Helda, který dlouhý čas před ním pečoval o chudé děti v útulku na Hrádku a léčil české vlastence. Ten nesmlouvavě napsal, že: „Lékařské povolání je svátostí a nikoli hoblicí, která dodává hobliny.“

V první půli 19. století dozrál čas, kdy už nebylo možné mlčet k osudu dětí, běhajících po ulicích, zatímco rodiče vydělávali na to nejnutnější. Ozvali se lékaři, učitelé a humanisté, kteří volali po dětských charitativních ústavech pro záchranu alespoň nejmenších. Na glóbu života bylo nespočet chudých a trpících, přičemž jejich počet narůstal souběžně s rozvojem průmyslu. Po celé Evropě vznikaly vzdělávací útulky a nemocnice pro děti. V Praze se nelehkého úkolu ujal lékař Eduard Kratzmann, který dokázal pohnout svědomím alespoň některých konšelů města a leckterého movitého mecenáše. Vymohl pro dětskou nemocnici zrušený kostel sv. Lazara (zbořen 1902) ve Spálené ulici. Byl zavlhlý, potemnělý, ale Kratzmann přijal co dávali. Uprostřed své záslužné práce onemocněl a musel odejít za zdravím do Teplic, kde po čase zemřel.

První myšlenkou doktora Löschnera, který byl Kratzmanovým pomocníkem, bylo najít jiný, vhodnější objekt. Hledal dlouho, protože bylo těžší přesvědčovat majetné a konšely, než léčit. Chtěl pro děti získat dům slunný a v zeleni, kde by nebylo vlhko, ale vzdušno. Nebyl na práci sám, získal lékaře Bohdana Neuratze. Radní stále krčili rameny, ale Löschner jim nakonec nabídl k odkoupení vlastní dům na Karlově náměstí (dříve Dobytčí trh) a chtěl za něj 40 tisíc zlatých. Zavázal se, že se ujme přípravy dětské nemocnice i léčby v ní. Po velkých patáliích se v roce 1854 nemocné děti stěhovaly do nového domu, upraveného a uzpůsobeného potřebám nemocničního režimu. Dům měl 38 pokojů, dvůr a byl obklopen velkou zahradou. Celý objekt byl prosluněný, nesrovnatelně vybavenější, než ve Spálené ulici a důstojný pro své poslání. Stal se první důstojnou dětskou nemocnicí v Praze. Její kapacita stačila jen pro stovku dětí do 14 let a personál byl početně pranepatrný, jenže o to pozornější, citlivější a obětavější: prof. Löschner a jeho čtyři asistenti. Charita bohatých byla jistě chvályhodným činem, ale ubírala energii obětavým lékařům, kteří se museli postarat o všechnu následnou organizační práci, ze vzácného času na léčbu.

Löschner dostal nápad, pojmenovat dětskou nemocnici na „Nemocnici císaře Františka Josefa I.“, na něhož maďarský krejčovský tovaryš v roce 1853 spáchal atentát na vídeňských hradbách a nyní byl v rekonvalescenci. Zda císař na nemocnici pro chudou drobotinu přispěl, dokumenty neprozrazrazují. Prof. Löschner nedbal na čas, přepracoval se a síly mu ubývaly. Měl ještě plno plánů, ale začal vážně postonávat. Právě se zabýval studiem způsobu léčby revmatických chorob, kterou sám trpěl, a byl to on, kdo zavedl na německé lékařské fakultě v Praze (česká vznikla roku 1882), katedru balneologie, jež zkoumala léčbu vodními prameny. Byla to první katedra vodoléčby v Evropě.

Snad i kvůli svému zdraví odešel do dědiny poblíž Karlových Varů, kde zemřel.