Josef Vladimír Mašín

Z Pražský pantheon
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český důstojník, plk. dělostřelectva. Jeden ze tří ilegálních zpravodajců pro čs. exilovou vládu v Londýně: Balabán-Mašín-Morávek. Člen odbojové vojenské skupiny „Obrana národa“.
42603-350x466-t1zby.jpg
Narození a úmrtí
  • 26. 8. 1896 (Lošany u Kolína)
  • 30. 6. 1942 (Praha)
Památníky
Odkazy

Jeden z jeho vojenských přátel naň vzpomínal: „Mašín byl bouřlivák, nade vše ho zajímalo střelivo, zbraně, výbušniny.“ Kdo jej znal ještě z legií v 1. světové válce, by dodali, že překvapoval neuvěřitelnou odvahou a chytrostí ve výzvědné službě. Patrně proto, že se narodil vojákem, nesvlékl po válce vojenskou uniformu a zůstal v armádě nastálo. Postupoval ve vojenských distinkcích po stupíncích, jak tomu odpovídala jeho válečná škola, kterou absolvoval.

Od jara 1929 sloužil u 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova v Praze-Ruzyni. Bylo mu čtyřiatřicet a vysloužil si v důstojnickém sboru u kolegů autoritu především odvahou, jíž nebylo nikdy nic těžké. Byla to přirozené poslání jeho života.

Když 15. března 1939 do Čech vtáhla německá okupační vojska, velel v ruzyňských kasárnách pluku. Nemohl jen unést potupu „Mnichovské smlouvy“ (29. 9. 1938), kterou byla ČSR doslova „prodána“ Hitlerovi, protože se Anglie a Francie domnívaly, že tím Hitlera ukonejší. Jenže kdyby mu mohli nahlédnout do jeho tajných sejfů, zjistili by, že Hitler měl všechno do puntíku dávno připraveno. Už 5. března 1938 podepsal supertajný dokument „Fall Grün“. Smlouva v Mnichově mu pomohla „legalizovat“ původní záměr. Mašín se jako mnoho jiných nikdy nesmířil s tím, že se jednalo o nás bez nás.

Mašín o svěřené zbraně pečoval bezpříkladně, jakoby to byly věci živé, a pro něj snad i byly jako živé. Věnoval jim i volný čas, jen aby byly řádně čisté a vždy připraveny. Když do ruzyňských kasáren přišel rozkaz k demobilizaci, nemohl unést, že by měl složit zbraně bez boje, to odporovalo všem jeho zásadám. Odmítl zbavit se zbraní, protože věděl, jaký bude jejich osud. Že padnou Němcům do klína a ti je pak zamíří proti zemi, která je vyrobila. V poslední chvíli jej nadřízení přistihli, jak se chystal vyhodit muniční sklady do povětří, aby se jich Němci nezmocnili.

Nařídili mu, aby odevzdal svou zbraň, ale neuposlechl. Museli jej odzbrojit násilím, dokonce jej suspendovali, vyvedli z ruzyňských kasáren a zakázali mu do nich vstup. To se v něm nevzpouzela jeho láska ke zbraním, ale láska k rodné zemi, kterou už jednou bránil za první světové války. V tom hrdinném vztahu k rodné zemi jistě nebyl sám, ale on v té nezvládnutelné vášni neměl příkladu.

Bůhví jak získal zbraně určené pro pěchotu. S přáteli je pečlivě zabalil a v železných barelech zakopal někde ve Zličíně, v Radosti a Řepích. Sotva se Hitler navečer 15. března 1939 podíval z okna Pražského hradu, už byl na tajné schůzce důstojníků, kteří se dohodli na profesionálním vojenském odboji. Svou ilegální skupinu nazvali „Obrana národa“. To byla přísaha vlasti na život a na smrt. Mašín vytvořil v ilegální vojenské skupině trojici: pplk. Balabán, kap. Morávek a on. Měla za úkol zorganizovat zpravodajskou službu, jejímž úkolem bylo získávání zpráv o německém vojsku, jeho plánech, o zbraních atd. Informace se předávaly exilové čs. vládě v Londýně. Úkol byl jasný, ale jeho naplnění vyžadovalo důvtip.

Skupina kromě shromažďování zpráv prováděla nejrůznější sabotáže. K tomu bylo potřeba důvtipu a statečnosti. Zprvu navázali spojení s Londýnem prostřednictvím kurýrní, legální cesty, kterou zprostředkoval pplk. Balabán, který zůstal na ministerstvu obrany. Získali na francouzském vyslanectví v Budapešti kamuflovanou schránku.

Němci postřehli, že nitky ilegální činnosti se sbíhají v Budapešti a začali pátrat po skupině v Praze, jež měla s Budapeští styk. Signál k signálu a na přelomu 1939-40 Němci tajnou schránku v Budapešti objevili. A pak měly za úkol sítě jejich agentů i konfidentů, aby odhalily neznámé organizátory odboje, neboť: „Jejich činnost je Němcům velmi nebezpečná.“ Mašínova zpravodajská skupina získala vysílačku, ale přes všechnu konspiraci, v níž byl Mašín mistrem, do skupiny se vetřel konfident. Když pplk. Balabán vyšel 22. dubna 1941 ze svého utajeného bytu na Hanspaulce, zjistil, že dům je obklíčen gestapem. Strhla se přestřelka, v níž byl Balabán zasažen do nohy a gestapu se podařilo jej zadržet. U výslechu Balabán nikdy nepromluvil, takže za půl roku jej zastřelili jako první oběť stanného práva.

Po Balabánovi se řízení zpravodajské služby ujal Mašín. Bylo to v čase, kdy se Německo chystalo k realizaci akce „Barbarossa“, čili přepadení Sovětského svazu. Gestapo si vytvořilo síť špionů i v SSSR, a tam zjistili vysílání černých tajných vysílaček na území ČSR. Dali pokyn zaměřovačům v Praze, kteří jezdili pražskými ulicemi v krytých autech. Lidé znali auta, která postávavala v ulicích. Mašín i Morávek byli dobře informováni o zaměřovačích už od 7. 5. 1941. Přemísťovali se, ale 13. května 1941 gestapo zachytilo vysílačku „Sparta II.“ v nuselské ulici Nad Terebkou. Mašín otevřel dveře a začal střílet, aby sešplhali po hromosvodu. Mašína chytili.

U výslechu mlčel. Po zveřejnění jeho fotografie se našli čeští náhončí. Oslaben mučením, napadl stráž, odpovídal jen česky a pak mlčel natrvalo. Popravili ho 30. června 1942 v hromadných popravách na střelnici v Kobylisích.